Historie naší skupiny

SILÁŽe

Nejnovější zápis

20. května 1998

Tak využívám tohoto poznámkového bloku, a budu do něj psát o v vzniku naší kapely, která prozatím nemá jméno. Jsme blbci z vosmý třídy a milujem PUNK a všechno, co k tomu patří. O hodinách si pod lavicí čteme starý SPARKY a jinou dost dobrou literaturu. Učitelky z nás mají děsnej strach, zvláště pak pí. Brodská :-) miluje vážnou hudbu (nebo co to je), a nenávidí PUNK, o to více pak Rock. Proto je na nás všeobecně naštvaná, když jí do lavice píšeme slova pro ni hříšná, jako např. PUNK, GREEN DAY, OFFSPRING a nebo VLASTA SMRDÍ. Abych to shrnul, jsme blbcí ze základky, kterou brzo ukončíme zpěváckou kariérou (aspoň doufám, pokud nás za naši hudbu nevyhodí). Nenávidíme tyto: vážná hudba, všichni BOYS, TECHNO, FUNK, MORAVANKU a vše s tímto spolčené tj. všechny potlachy a dechovky, dále pak KELLY FAMILY, HANSON, DANCE, HOUSE PARTY, MEGAMIXY, GAYE, odsuzovače PUNKU, lidi, co si dělaj srandu z našich vzorů (viz. níže), LIŠKY, UČITELE, UČITELKY, ŘEDITELE, ŠKOLU a vše s ní spolčené, blbce, mentály, KISS, COUNTRY, LÁV songy, BRAVO, BRAVO GIRL, DÍVKA, ČAKÝ, WANKOVOU, HUKOT, Majkl Džeksn, atd. atd. atd. :-( Máme rádi, ba přímo milujeme : GREEN DAY, OFFSPRING, E!E, TŘI SESTRY, PULLEY, CIV, NOFX, ZNOUZECTNOST, SUPERNOVU, MŇÁGA A ŽĎORP, TOTÁLNÍ NASAZENÍ, ZÓNA A, NIRVANA, 3 COLOURS RED, Punk, Rock, Melodickej Punk i Rock, kytary elektrišny, bubny, basovky, vokály, pankáče, šílence, Punk rebely, žrádlo, život, zahopsání si při PUNKU (pogo), pustit píseň HOVNO na celou tělocvičnu v rádiu na plný koule (to sme taky udělali, kupodivu to učitelka věděla, ale jaksi jí to nevadí, a to je dobrýýý), počítače, hry programování, mikrofony, komba, brambůrky, Gríndejácký boty, Green day trička, džínový kraťasy, holky atd. atd. atd. :-)

Tak nějak začneme. Ale jak. Tak asi, jak jsme začali s PUNKem. To jsem takhle jednou přišel k babušce, a von tam byl strejda (tem má skupinu ZNOUZECTNOST) a pustil mi první PUNK, co jsem kdy slyšel. Ovšem já, dříve věrně poslouchající všeljaký ty hnusný techna a blivajzy z prdele, jsem tomu nevěnoval moc velkej zájem, až mi to strejda vnutil si to nahrát. Pomalu se ve mě začalo něco probouzet, až jsem se tomu oddal úplně a všechny kazety s hnusem jsem přehrál INTELIGENCÍ. Pak jsem dostal OFFSPRING Smash a to mě dostalo úplně. Vod tý doby jsem neposlouchal nic jinýho než PUNK. Leč byl tu problém, poslouchal jsem to jenom já. Dal jsem si proto za úkol naučit mé nejlepší kámoše poslouchat ho. Marka jsem přesvědčoval dlouho. Vždycky, když jsme byli u nás, pouštěl jsem to, ale on nereagoval. Až po několikáté začal. Tomáš se přidal časem. Prostě paráda. Honza se přidal před časem, začal poslouchat kabáty (mj.ti se nám taky líbí), a pak už si ode mě nahrával OFFSPRINGy, GREEN DAYe, a jiné. A co Vilda ? To je děsnej záporák. Poslouchá porát techno a H A N S O N, dokonce má jejich originálku, což už je vrchol hrůzy. Punk se mu asi nelíbí, ale chce ho hrát, tak co, hlavně aby nás nepředělal nazpátek do TECHNA, ale to se nestane, protože já už našel hudbu, co je můj vzor. Naše kapela zatím vzniká. Rozhodli jsme se, že ji založíme, ale hned tak to nebude, to teda ne. Zatím si Tomáš (bubeník) sestrojil škopky potažený obalama na učebnice, a tříská do nich vyřezanýma paličkama. Já hraju na kytaru, ale strejda mi slíbil, že mi přinese elektrickou. Vau.

Učim se na kytaru už dva roky, a moc to ešče neumim, ale to dohonim. Vilda a Honza se učí taky na kytaru, ale teprv začali, teda eště ne, zatim nemaj na co, ale Vilda to prej sežene. Marek hodlá hrát na basovku. Sem zvědavej, kde ji veme, pro začátek bude mít moji starou kytaru s prohnutým hrdlem dovnitř. Ta ale teď fak hraje jako basovka. Natáhnout struny a jedem. To by bylo pro zatim všechno. Ten kdo něco má, cvičí, ten kdo ne, si to shání a nic vic prozatim ňákou chvíli nebude. Až se sežene zkušebna a nástroje pro zbytek, mohli bysme už začít. Ale zatim nic. Až bude něco novýho, zapíšu to. To je prozatim vše.

8. dubna 1999

Jsem tu opět po čase (necelej rok) abych připsal novinky a jiné věci,co se od té doby staly. Je toho hodně, a tak bych měl asi začít. Kapelu držíme stále a už máme i jméno. "SILÁŽ" To je slovo ! Když se to všem líbí, tak proč ne. Od posledku jsme udělali pořádnej kus práce a udělali spoustu písniček (asi 10). Naučili jsme se o dost lépe hrát na nástroje. Ovšem máme tu dva odpadlíky. Marek to vzdal z nedostatku zájmu a času (přitom on vůbec nikam nechodí ani o prázdninách), Roth a jeho plané kecy ho vyloučily z party, a tak se od nás odtrhl také. Sliboval, že bude mít elektrickou kytaru, pak řikal, že jí má. Když jsem u něj byl, měl odpověď na otázku KDE argument: "U bráchy, budu mít akustickou". Pak mi jednou pověděl, že už jí má. Hned ten den jsem s nim šel k němu a neměl. Tudíž teď na basovku hraje Honza. A umí. Zahraje i jednusonátu (takouvou maulinkou). Basovka jeho = moje akustická kytara a na ní přilepený mikrofon. Tomáš už vyměnil své škopky za jeden buben a koš, posléze jsem mu sehnal (teda strýc) bubny po jedné skupině. Za 700 Kčs kompletní bubny. Bohužel bez hi-hatu. Byly sice ve stavu, ale naše odhodlanost je v tom nenechala. Dnes vypadají skvěle a uprostřed kopáku je značka ČSAD, kterou jsme ukradli kdesi na zastávce. Tomáš už zahraje také spoustu věcí. Nám to prostě jde, pokroky děláme. A já ? Doufám že se zlepšuju. Asi jo, dokážu toho víc než dřív. Takže to je věcí tolik, že už jsme párkrát zahráli písničku "KÁĎA" několikrát pořádně. Jak jistě víte, potřebovali jsme zkušebnu a té se nám nedostávalo. Ale hola hej, jednou k nám do garáže (prozatimní zkušebna) přilezl Jan Linha a povídá: "Já mám doma garáž". Tak se stalo to, že jsme po kárkách vozili do České Břízy naše nástroje. To byste nevěřili, jak lidi umí čumět, a co se o vás začne po vsi povídat. Zkušebnu jsme ale museli vymést, vyklidit a rádně připravit na rambajz. A hned jsem to tam rozjeli. Jó, to byly radosti. (mimochodem zkušebna stojí naproti starostově domu). Pak jsme už zkoušeli jednou do tejdne, vždy když byl čas. Jednou jsme i pořádali konkurz na zpěvačku, ale kvůli hihňavosti adeptek jsme se rozhodli, že si vystačíme sami. Ale ouha, to se na scéně objevil M. Ježek zvaný Bodlin se svým piánem (opravdu jak Michal David). Začaly testy kytary a piána, až se rozhodlo že jo. SILÁŽ má tedy dalšího člena co umí hrát. A tak se zkouší a zkouší (i když poslední dobou povětšinou každej sám doma, protože není moc času. Pak jsem si taky koupil svou vlastní kytaru za výdělky z koncertů (ne našich, jezdim se Znouzí). Sháníme kombo, a tak jsme se donutili ho sami vyrobit. Ještě není hotovo, ale skoro jo. Pak bude jedno vyrobený ze staráho lampovýho rádia. Plánujeme na konec školního roku koncert, ale máme trému, jelikož to bude něco jako "Tenkrát poprvé". Snad se nám to povede,jelikož jsme deváťáci a za chvíli VYJDEME (teda kromě Jéži). Mimo jiné, tak na diskotéky nechodíme kvůli té hrozné hudbě, kterou tam vnucujou konzumním lidem průměrného typu. To co se tu děje je hnusné, a my se to svou hudbou snažíme napravit. Také píšeme neoficiální časopis bez nějakého povolení a rozšiřujeme tam co nás momentálně napadne. Je to fakt šílenej časopis. Pak se taky chystáme točit film. Scénář je dost šílenej, takže to samý co časopis. Ale bude bomba. Chce to ale, až bude teplejc. No, a jinak .... Tschu§ příště ?:-)

1. prosince 1999

Od dubna uběhlo hodně času a naše skupina se opět dost výrazně změnila. Začalo to asi tím, že jsme vyšli ZŠ, udělali přijímačky a váleli se celý prázdniny, jelikož H. Linha jaksi nebyl o nich doma. Ovšem těsně před tím se stalo něco hrůzostrašného. Naštěstí pro dobro budoucna. Tomáš Rusňák opouští naši kapelu ! Nechává po sobě bubny a kupu neštěstí. O prázdninách se také nehrálo proto, že se sháněl nový bubeník. Sehnali jsme ho ! Z koutů České Břízy se vyvalil Tomáš Olbricht a s úsměvem sedá za bubny. Za neuvěřitelné tři zkoušky se naučil víc než zesnulý + ještě něco navíc. Od té doby s námi hraje tedy on. S tímto zdržením se složilo mnoho písniček (2), a snažíme se dodržovat interval zkoušecí. Tzv. každé úterý je Zkouška. Těžké je to teď. Nastala nová škola, nové povinnosti a žádné flákání. Koncert na konci školního roku byl vysněný fám, který by se, i kdyby Tomáš neodešel, neuskutečnil. S tak malým množstvím písniček by to ani nešlo. Nová škola nevodí sebou za ruku jen strasti, ale za její pravou ruku se drží milé slasti. Přivedla možnost návštěv koncertů. Stal jsem se na nich závislý, a proto, když žádný není, i na tu diskárnu zajdu (to jsem se změnil co ?). Diskárna je nouzový případ, a chodím tam jen kvůli holkám (a pít). Ano, slyšíte dobře, holky nás začali zajímat velice moc, ba až příliš. HURÁ. Sehnala se basovka ! Ano, máme jí ! Po dlouhém hledání (marném) přilezl jednou Kydla s kytarou v ruce, abych si jí vzal, že ji našel v popelnici. tak se z ní začala dělat basovka. Ještě ovšem není hotová. Konečně budeme znít. Jo, hi-hat bude ! Taky budu mít vlastní kombo ! Nám už vlastně chybí asi tak jenom něco na ten zpěv, ale to můžu jen tak řvát do vzduchu. Jde to. My už tedy jakž takž budem hrát tak, že se budem slyšet ! Koncert už radši neplánujem. Až si budem myslet, že bychom už mohli, tak do toho půjdem, ale ne takhle. Holt jsme časem zmoudřeli (možná). Teď už snad naše skupina bude držet pohromadě. Zlepšili jsme styl a ucelili den, kdy zkoušet, to je pokrok, i když to ze začátku moc nešlo. Zavedla se i taková trochu disciplína, pro udržení nějaké......disciplíny. Počítač nabízí spoustu možností, a tak, až budeme někdy natáčet nějakou desku, uděláme to asi skrz něj. To by bylo pro teď asi tak všechno. Zas někdy.

27. ledna 2000

No ne, tož jsem tu zas co ? Za tu kratičkou dobu, co uběhla se stalo spousty nových věcí, to budete koukat až budete číst. Takže hezky popořádku. Basovka existuje ! Je na světě, ač se ten, na kterém je, diví. Hraje jako žok, duní až Slon funí a my z toho máme samozřejmě radost největší ! Na Zkoušce se i dokonce použil náš Mix "Véna" a tak jsme mohli na malinkatého Marshallka zapařit dva najednou (Bass+Guit). Sice dostal záhul, ale byl to konečně zvuk. Oba jsme byli slyšet. Bubny sice nepřeřvem, ale bacha na nás, až budou větší komba. Další novinka, která 100% stojí za zmínku je:

Dne 11.12. 1999 mělo 50 % skupiny SILÁŽ koncert !

M.J.Bodlin a Maestro B. ohromují Dolany svižnými Rock'n'Rollovými songy. Bez zpěvu, jen tak, prostě hudba. Z původní půlhodinky se vše protáhlo na neuvěřitelné 4 hodiny ! Maestro po příjezdu sklízí nadávky za pozdní návrat, ale nevnímá je. Hurá.

Dalšími novinkami jsou pozvánky na léto již pro celou kapelu, a pak ještě únorový maškarák ve stejném složení jako poprvé. Tak to tu ještě nebylo. Slon, jak se zdá, pilně cvičí na basovku a už mu jdou hluboké meditační tóny + hudba ze hry "Červi." Na únorový maškarní ples jsme si připravili překvapení v podobě Veroniky Zuskové původem z České Břízy, která by tam měla vylévat své hlasivky. Prý dostanem i honoraci. Hyml. Kdo by to čekal, že ? Milana Ježka pomalu opustil zájem s námi hrát a aniž bychom si toho všimli, tak zase nehraje. Vlastně ten koncert s nim byl takový mimo kapelu, ale byl. Holt mám kapely dvě. Siláž a s Jéžou. V zimě se zkouškám moc nedaří, každej je nemocnej a v -15° mrznou palečky a odmítaj jezdit po pražcích. Jó, je to těžký. Ať už je léto, budem zkoušet jak mourovatý. Tak teda pic frajíre !

1. září 2000

Tak, od posledního zápisu už uběhlo (hrm hrm) asi 8 měsíců. To je času. Nezůstal nevyužit, vskutku. Nejdřív vám asi napíšu o těch věcech, co jsem psal minule. Takže pozvánky komplet skupiny Siláž na léto se neuskutečnili z důvodů naší naprosté lenosti to zorganizovat a nevelkým repertoárem, kterým se prostě oslnit nedá. Maškarák se konal. To jo, ale bez nás. Verču jsme sice pilně cvičili, zpívala až do Dolan, ale co se stalo, stalo se. Nikdo nám nedal vědět, tak mají smůlu. Velkou smůlu. Ale příštího Mikuláše nám slíbili, tak nevim, co si o tom mam myslet. Zimu jsme přečkali a začali zkoušet. Pokroky vskutku přirůstají a my se snad blížíme k průměrným muzikantům (no to je mi fór). Slon zvládá složité sólo na Káďu, bubník bubnuje všemi čtyřmi a já hraju BARem téměr furt. Je holt dobrej. Pak máme domluvený koncert kdykoli za poplatek nulový v Dolanské Hospodě. Pozvat si můžeme známé. Také jsme pořídili filmovou ukázku naší zkušebny, předvedli jsme svoji úroveň debílie a nahráli dva klipy. Stojíme v nich jak solný sloupy a děláme že hrajem (a taky hrajem). Příšernej zvuk. (jo, nám už jde o zvuk). A co se zase nestalo. Jedu takhle se strýcem autem skrz Dýšinou, a co nevidim ? Totiž. Co vidim ? Starý lampový rádio. Jak jsem po příjezdu domů zjistil, taky funkční rádio. Hned jsem ho doma napojil on Guitár a špílel Decáky Beláky. Uau. Kůůl. Hlasitost: největší. Takovou věc nám seslal jen velký Buqa, a tak mu tedy děkujeme. Těsně před prázninami jsem ho dotáhl do zkušebny. Spolu se Slonem jsme oba naše velenástroje napojili do "Vény" a do něj a Voila, H R A J E TO a taky to basuje. A JAK. Já vim. každej řikal, že každej nástroj má mít svoje Kchombou, ale co. O prázdninách se jinak moc nezkoušelo. Vlastně vůbec. Já doma cvičim sóla, Slon slibuje cvičit, ale od návrhu upadá, Tomáš nemá na nic čas, Linháč nejni doma a my tři se nikdy nemůžeme sejít, jelikož jsme porád fuč. Ale co se zase nestalo (trapný, co ?). Měl jsem nabídnut kombo od skupiny Semtex. Za 500 Kč. Ale musím počkat až bude opravené. Čekám a elektrikář spravuje, ale nemůže přijít na chybu. Dostávám tedy rozbité kombo zadarmo se slovy "Rozbitý ti ho prodávat nebudu, dělej si s nim co chceš." Kombo otevřu, šáhnu, a hele, hraje. Triviální chybu levouzadní odstraňuji a mam KOMBO ! Funkční ! Teď to bude hudba ! Ale nejdřív ho použiji na poslední prázninové pařbě při zapíjení práznin. Hmm, dokonalá organizace. Plánováno: 20 lidí i s přespáním, z toho min. 5 holek. Realizace: 13 lidí, z toho 5 s přespáním a dvě holky. Život je bjes, my lemplove, lidi neplní sliby, ale snad to bude dobrý, je to zejtra, tak Pařbě zdar. Snad mi druhej den nebude blbě. A čtvrtýho do školy. Tak to mi bude blbě dvojnásob. Jo už nejsem žádnej prváček ale pěknej mazan druhák. Snad to zvládnu. Zkoušce zdar a napřečtenou příště.

24. prosince 2000

Tož jsem se sem zas dostal v tento sváteční den a není mi moc do zpěvu. Letošní Vánoce mi ani nijak nepřišly a jsem jimi poněkud zklamán. Je zrovna něco okolo 23:00, venku mrzne a je tma. Z reproduktoru se pomalu line R.E.M. Za chvilku bude konec roku a s ním nový milénium. Je mi úplně fuk, že bude novejch tisíc let převratnejch vynálezů a kravin. Jsem naštvanej na všechno z "Americkýho zdravýho a skvělýho stylu života", na pokémony, co se teďka objevili v módě, na všechno co mají všichni a vůbec. Asi se ve mě něco probouzí. A nebude to dělat dobře. Škola mě štve. Ani nevim, kde budu trávit silvestra, ale jedno je jistý. Jdu do mrtva. Předem se omlouvam za trochu divnej styl psaní této kapitoly, ale je to způsobeno (jak už jsem řekl) mým zklamáním z letošních vánoc.

Nuž od minulé kapitoly se toho stalo přehršel. Vskutku není toho málo. Postupně proberu minulou kapitolu a budu doplňovat novinky a dále se rozepíšu o věcích dalších. Mikuláš nebyl. Sliby - chyby. Nehráli jsme tam z důvodu jednoznačného. Jedna z organizátorek (Milanovo máma) nás slyšela zkoušet. My, aniž bysme to tušili, že nás někdo odposlouchává, jsme písně schválně kazili a vyváděli věci neskutečné. To jsme si nedomysleli, co bude dál. Znechucená kritička nás zavrhla a radši objednala dechovky. Tož hluboko klesla a my jsme si řekli, že když oni takhle, tak my nikdy. Lampové rádio, které jsem tenkrát se strýcem našel v Dýšiné, dohrálo. Slon basoval tak dlouho a tak nahlas, až se z rádia zakouřilo a nám nezbylo nic jinýho, než ho rozšlapat a rozmlátit kladivem. Moje kombo hraje stále a dobře. Teď na něj hrajeme oba. Samozřejmě za pomoci "Vény", bez kterého bychom se neobešli. Také se mi podařilo opravit mikrofon, takže krákam vesele.

Dále se pak staly dvě velice důležité věci ve funkčnosti kapely. Přišli jsme o zkušebnu. Jednoho dne nám Linháč s veselým úsměvem na tváři oznámil, že jeho matka dostala firemní auto, a že my musíme pryč. "Dobrá," prohlásil jsem, "ve čtvrtek tam jsme jako na koni a stěhujeme. Ve čtvrtek jsem tam byl, ale zkušebna byla vypucovaná a nástroje jsme nemohli nalézt. Pak se ukázalo, že zejí v jedné kůlně. Byl průšvih sehnat zkušebnu novou. Nástroje jsme převezli na Slonovu chatu kousek odtud a dohodli se, že provizorně budeme zkoušet na půdě, kde nikomu vadit nebudeme. Ouha. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že střecha zvuk netlumí a vesele roznáší po vsi. Takhle to dál nešlo. No a jelikož uhodily mrazy a Honzova babička v tuto roční dobu nejezdí, můžeme přes zimu zkoušet v chatě. Jsou tam kamínka, světlo a ven skoro slyšet nejsme. Tak do jara máme vystaráno.

Věc druhá. Bude koncert. A odvolat to nejde. A jsme i v novinách. Domluvili jsme si s kamarády ze skupiny LAIK, že jim budeme dělat předkapelu. A to hned v Plzni v Hifi klubu 23. Ledna. A jsme nahlášeni a tak dále, tudíž zkoušíme jak mourovatý. Stačí jim pár písniček. To znamená, že musíme nazkoušet pořádně ještě dvě. Které to budou, ukáže osud. Pozvali jsme spousty známejch, abychom to nějak vydrželi, ale nahnáno máme stejně. Ať žije Plzeňská komunita !

Taky chodim do tanečních a čeká mě druhá prodloužená. Budu muset bejt představenej nějakym pupkáčum rodičum. Bože. Musim si udělat vostudu, jinak to tam nepřežiju. A vůbec. Teď je takový zajímavý vobdobí. AŤ ŽIJÍ LAICI, DISHARMONICI, TŘI DŘEVÁCI, ZNC a hlavně SILÁŽ !

7. února 2001

No, jsem tu zas, mile poučen novou životní zkušeností. Ano, tou zkušeností není nic jiného, než koncert. Ale není radno předbíhat, nebo budete brzo starý, jak říká přísloví. Zkoušeli jsme, jak je již jasné, hodně. Dvakrát týdně, ve čtvrtek a v neděli. Nazkoušeli jsme 5 písniček: Rýma, Káďa, Siláž, Tak pojď a Když jsem šel do Mekáče. Mastili jsme je hlava nehlava. Den před koncertem jsme udělali Mega-zkoušku od 11:00 do 18:00. No a plni pocitů nezvládnutí jsme se dokotáceli do svých příbytku, kde jsme se třásli na den následující. Bohužel, jsme se ráno probudili živi a zdrávi. Ve škole jsem seděl trochu zaraženě, ale tak nějak jsem na to nemyslel. Až potom. U strýce sedě na židli třásl jsem se jak osyka a pokoušel se nemyslet na budoucí hodiny. Částečně se mi to podařilo. No ale nastala půl sedmá a já jsem si to již pádil s kytarou v ruce směrem Honzovo babi. Ten mě přivítal muzikou z rádia, která ihned zlepšila náladu. Tak jsme nasedli do Tramvaje Nr.2 a zamířili na náměstí. Tam již 15 minut netrpělivě poskakoval okolo andělíčká Tomáš s Vlaďkou. Ten na tom byl nejhůř. Ještě den předtím odmítal hrát. Nuž pomalu jsme otevřeli vchod Hifáče a nasunuli se dovnitř. K našemu překvapení zde ještě nebyli ani Laici, ani hosté. Jen pár lidí tu popíjelo, ale po chvíli zmizeli. Ještě jsme skočili koupit prázdnou kazetu, na kterou jsme koncert nahráli. V sedm hodin dorazil náš věčný fanda a pan Pivo Peťa. A hned po něm i Laici, takže jsme jim pomohli vše vyložit a už jsme si zkoušeli zvuk. To byl zvuk. No prostě paráda. My jsme ani ty naše písničky nepoznali. Byli jsme domluveni, že Laici zahrají půl, pak my a pak zase oni. Tak jinak. Začínali jsme my. A v devět. Známejch lidí přišlo požehnaně, což je lepší, protože známí jsou vždycky vstřícnější, co se týče běsů plozených kamarády. Nu devátá odbyla a my jsme chtě nechtě museli nastoupit na čerstvé, naší hudbou neposkvrněné pódium. Sotva jsem se rozkoukal, tréma ze mne spadla. Nějak jsme to uvedli a spustili první song - Rýmu. Překvapila mě takřka bezchybnost, s kterou jsme to zahráli. Potlesk byl nečekaný a překvapil nás. Nuž plni radosti jsme se rozjeli a až na pár, který se snad dají odpustit jsme celý koncert odehráli. Pak ovšem nastal zlom. Lidé se dožadovali přídavku. Zahráli jsme jim dvě písně a uvolnili tak místo Laikům. Šli jsme to zapít. Je to za námi. Budou nějaké fotky, jsem zvědav. Pak ještě máme tu nahrávku, která je příšerná, páč byly zvučený jenom zpěvy a dle toho to vypadá. No ale....První koncert dopadl úspěšně. Pak jsme byli pozváni na 8. února, což je zejtra, hrát do Černýho Racka před Bílym bagrem a Dvouma seksama. Už se těšim. Jinak máme novou písničku - Buřty. No tak jsem náš první koncert popsal docela stručně, protože pocitů bylo daleko víc, ale ty ze mě postupně vyprchaly. Nu nebudu zdržovat, příště pokračování a dnes už nic. Tak Brou.

22. dubna 2001

Jak si tak pročítám kompletní Historii, zjišťuju, že poslední dobou se interval připisování nových informací stále zkracuje. Je to jasné, kolečka se roztočila a vše je nýčkonc v pohybu. Zkoušíme trošku lépe, máme více písniček a přibyl jeden člen. Ale hlavně: hraje se !

Abychom si osvětlili nějaké informace z minula, musíme si vzpomenout, jak jsme byli opojeni průběhem prvního koncertu. Ach chyba, chyba, to se nemělo stát. Jako bychom tím získali sebedůvěru a veřili si, že teď zvládnem vše. Ano, je to tak. Koncert v Rackovi dopadl, ano nebojím se to říci, katastrofálně. Jelikož přišlo spoustu známejch lidí, měli jsme chuť se ukázat v nejlepším světle reflektorů. Červenomodrá světla dopadala na naše usmívající se hlavy a já s úsměvem na tváři a ve fraku (všichni jsme byli ve fraku) oznámil, že toto je náš druhý koncert a že máme nárok na chyby. Ještě že tak. Plni elánu jsme hrábli do strun a bubnů, začali první píseň… nu a co se nestalo, nehrály bubny. Ajaj ajaj, opakoval jsem si pro zvýšení sebedůvěry a lehkým fórkem uklidňoval publikum, které se válelo smíchy. Tak znovu. Hrábli jsme do strun s důvěrou a pokoušeli se to nezvorat. Možná, že by se to i povedlo, ale to by nesměla upadnou šlapka od kopáku. Ajajaj, ajajaj, opakoval jsem si stále a mraženým úsměvem jsem se chechtal do publika, doufaje, že je alespoň nějak pobavím. Tak jsme to do třetice rozjeli a naštěstí se to povedlo. Bylo mi jako v kotli s mátovým sosem. Zbytek koncertu dopadl celkem dobře. Až na pár chyb v hraní, rozladěnou-nerozladěnou basovku za bůhvíkolik (ať žijou šunty), papírovýho plyšáka co mi přistál na hlavě, nervózního zvukaře a totálně zkaženej přídavek, kterym jsme si show podepsali a podtrhli. Hu. A to nám lidi tleskali víc než Seksum a Bagrum. Zklamáni jsme se odebírali do domovů a přetláskáni všemi možnými poučeními se to jali rozmýšlet každý sám ve své posteli. Od té doby jsme začali ZKOUŠET ! Vždy na zkoušce přehrajem celý repertoár (půl hodiny !) a pak vylepšujeme, pilujeme, vymejšlíme a předěláváme. Prozatím jsme nikde nehráli. Ale budeme. Na májku plánujeme v České Bříze koncert s kapelami K.N.N.K. a Laik. Poté bude festival Hliněný slavík, další Garáž Open, potom Dolanský Valník, koncert v Notor klubu a možná v Joinu. Jo to je hraní habaděj, ale jen houšť. Co se událo v kapele za převratné materiální změny, ptáte se ? Inu nechal jsem si poštou poslat stavebnici Boosteru a teď ho mám. Stál pouhých 200 Kč a zvuk je jak blesk. Byl pochválen i Démou, tudíž musí bejt dobrej. U basovky se nic neděje, snad jen, že si Slon koupil nový trsátko. U bubnů stačil Tomáš zlomit jednu paličku, koupili jsme blánu nesprávné velikosti a nějaké nové později velikosti správné. Máme také nové chrastítko pod rytmičák. Toť k výbavě. Jo, měli jsme takový minikoncert. Takhle jednou na naší zkoušce se sešlo takovejch lidí, že jsme to hráli jako koncert z okna na zahradu, kde dotyční seděli. Poté zahrála kapela Silage Revival své songy jako: Hlína, Když jsem utek z pekáče atd… No a ještě jedna věc. Vypadá to, že Siláž bude mít nového člena. Nu spíž bych měl říci členku, ale to je takový divný slovo. Jmenuje se Vlaďka, chodí s Tomášem a jódluje na flétnu. Musíme jí přinutit zpívat. Jelikož má takový tichý hlásek a i dech, vše co produkuje není moc slyšet, ale to se spraví. Jen nevíme, co má hrát na tu flétnu. Ale to se nějak vymyslí. Inu nakonec nenapíšu nic zajímavýho. Nebudu tě i sebe zdržovat, protože je 2:33 v noci a já musim zejtra vstávat na voběd. Takže Buďte jak sudi a nejezte příliš skraloupů, vyrašily by vám na prstech blány. Du dindat.

 

19. června 2001

Lehkým nezávazným pozdravem vás opět vítám u již bůhvíkolikátého pokračování této historie Plzeňsko-Zručsko-Senecko-Českobřízské skupiny Siláž. Odhodlal jsem se opět něco napsat, páč se zase událo nemálo zajímavých věcí. Začněme ale polopatě (a babičko, jakpak se na tu lopatu leze ?)

Májka 2001 dopadla vskutku extravagantně. Sebrali jsme plachy a jeli koupit chrast. Ten se na chatu dovezl, poté i nástroje. Následovali KNNK (Kdo nečůrá není kamarád - kapela, která s námi asi tak nastejno začíná). Vše se rozestavělo, vyzkoušel zvuk a v tom nejlepšim si to přifařili sousedi zleva, že prej sme moc hlučný, že tam maj dítě a že jestli to hned nevypnem, ukážou nám svou sílu. Však dali si říct a pod hrozbou mandelinky bramborové nad jejich záhonem ustoupili a povolili nám dvě hodiny produkce. Tož se hrálo. KNNK odvařili své songy (konečně jsem je poprvý v životě slyšel - vskutku překvapili). Pak jsme do doprasili my a závěr patřil bravůrnímu výkonu skvělé skupiny My Nevíme. A večír mohl začít. Po úvodním opékání buřtů se zraky obrátily ku lihovinnému nápoji. Jak to dopadlo, si domyslete sami. Druhý den ráno nás probudil vzteklý jekot sousedky zprava, která nám nadávala něco o sprosťácích, hulvátech, a pěkných prasatech, kteří jim kálí před vrátka. To samozřejmě pravda nebyla. Tak od tý doby nemáme rádi sousedy a podobnou pakáž. Taky jsme byli donuceni s příchodem jara a oněch sousedů-chatařů-duchem důchodců se odstěhovat někam, kde by se dalo zkoušet. Nazdařbůh jsme zvolili přístaviště u mé babi ve stodole. Je tam klid, jenom jedni sousedi (ty jsou ale) a to je vše. Tudíž asi máme zkušebnu na hodně dlouho. Následoval hudební festival Hliněný Slavík. Nakvartýrovali jsme si to do Selesiánského centra v Plzni-Lobzích, do klubu Past. Měli tam veliká komba jak kytarová, tak basová. To byl zvuk. Byla to vlastně taková soutěž. Lidi, co přišli, si zakoupili hlasovací lístky a hlasovali pro skupinu, co se jim nejvíce líbila. Pak ještě byli losování někteří lidé a vyhrávali různé věci. Hráli jsme tam my, KNNK, LAICI a My Nevíme, kteří opět podali, pod vedením P.Šnajdra neuvěřitelný výkon. No ale světe div se, vyhráli jsme i přes tvrdou konkurenci (hlavně My Nevíme byli určitě lepší než my, ale to určitě někdo podplatil). Takže můžeme u Laiků ve zkušebně nahrávat album. Ale až budeme mít víc písniček (což bude brzo) Tento koncert byl opravdu skvělý, příjemný okruh návštěvníků a hlavně super zvuk. Teď stále zkoušíme a budeme hrát na rozlučáku nynějších devítek. Právě za 3 dny končí klasifikace, takže to bude pohoda. Garage Open Fest se nekonal a asi konat nebude, Valník vypadá nevalně, o Notoru nic nevíme a Join už se radši ani neozývá (tam se snad ani hrát nedá). Takže zatím budoucnost dobrá, nazdar bazar někdy.

 

29. října 2001

Po nějaké té odmlce je třeba dát najevo některé druhy změn, které se udály nám. Je jich opět dost, ale už nejsem tak rozepisovačnej, jako dříve. Jelikož jsem vlastník nového počítače, který jsem uklohnil za těžce vydělané prachy z brigády, je tu možnost nahrávání alba. Ale u mě doma, nikoli u Laiků, jak bylo řečeno. Je třeba pouze jedné věci, ale ta bude časem. Takže album může vzniknout. Jediný protest Slonův – ne, dokud nebudu mít novou basovku, kteroužto si brzo hodlám zakoupit. Je to možné ? říkali jsme si. Ano. Bylo to možné. Schrastil něco okolo 6ti táců a poté co se domluvil s Michalem Röhrichem jí vyrazil nakoupit. Značky Core směje se na nás z jeho rukou hnědě-černá basa. Nevěříme vlastním očím a tak si na ní saháme. JE HMOTNÁ ! Takže skutečně existuje ! Skáčeme a skáčeme. To bylo štěstí. Ale to není vše. Na oslavu tohoto jsem zakoupil strunu E6 a ukázkově natáhl. Hurá ! Avšak to by bylo moc legrace najednou. Jak jistě pozorný čtenář ví, již se zde v textu objevil i Milan Ježek zvaný Jéža. Znovu se objevil na scéně. Se slovy zakládám kapelu si dělá nároky na své kombo(na které hrá basa) v naší zkušebně a máme po prdu. Jediná záchrana je starý zesilovač, který nám věnoval Caine ze skupiny ZNC. Nová kapela se jmenuje Zkáza lidstva (nebo jenom Zkáza) a má pět členů. Uvidíme, jak to hochům půjde. Jo, nastávají kruté zimní časy a s nimi i zmrzlé prsty, kterým se prostě nevyhnem. Uvidíme jak to vyřešíme. Možná, že budeme zkoušet zase na chatě v České Bříze. No ale to není tak jisté, lidé v okolí si nás určitě pamatují. Ještě uvidíme. Jinak už jsme v třeťáku a jako velký hovada se dle toho chováme. Taky teďka skoro každej slaví osmnáctky, takže o promile v naší krvi není nouze. Vesele se tam množí a dělají řádnou neplechu. Zkoušíme dycky v úterý a ve čtvrtek vcelku pravidelně. Nejhorší jsou návštěvy. Jakmile nějaká přijde, tak nám to nejde. Ale už jsme se kolikrát fotili a tak různě. Inu už to vypadá, že se začínáme celkem sehrávat. Chcem se přihlásit na letošní ročník můzy a taky chcem udělat nějaký vlastní koncert s KNNK, kterym se moc nechce. Ale však oni pudou. PUDOU ! CHACHACHA ! Čtete to ? Co Jakube ? Je ti to jasný ? No klid. Nebudem se pouštět do žádných větších akcí. Ale co nás nemine je Majáles, na který se já osobně těšim. Nevim jak ti dva zbylí, ale mě se tam chce dost. Jo a to je asi tak vše, na co si vzpomínam jako na novinku. Samozřejmostí jsou i nové songy (Morová rána, Prérií, Závodní). Ne. Už si na nic nevzpomínam. Konec.

 

19. března 2002

Od posledka uběhlo spoustu vody. Některá však byla kalná a plná zážizků, o kterých se zde rozepíšu. Zbytek nechám utéct potokem zapomnění. Do Majálesu ještě spousta času, a událo se mnoho věcí. Jednou z takových je ta, že jsme konečně začali natáčet album. Na rádio značky "Bachorův hýk" nahráváme bubny za mohutného doprovodu neslyšitelných kytár. Křepčím dokola a naznačuji mávnutím změny rytmu. Vše se nahrává do počítače a odšumuje, pak se dál mixuje. Zatím máme nahráno pět písniček a dvě dodělaný. Bude tam pár hostů, ale to je překvapení. Teď není moc času na to, abychom mohli pokračovat, protože frekvence koncertů se zvýšila.Ale to až dále. Hlavní věc co se takřka neuvěřitelně přihodila mě dostala na kolena. Strýc von ZNC jednoho dne poslal Short Message Sevice na mou adresu, že pro mě něco má. Nu čož, bůhví co. Ale jak jsem čučel. "Tohle jsem dostal od jednoho fanouška," povídá a ukazuje mi kombo o rozměrech dvakrát větších než mé původní. "Jestli ho chceš, tak si ho vem." Samozřejmě, že jsem si ho nevzal. Co bych s nim dělal. No dobře. Kecam. Ihned jsem ho vyzkoušel a otíral pot z těla. Už jsem téměř zažil onen pocit blaženosti zvaný nirvana. Okamžitě jsem zapojil kytáru a prozkušoval vlastnosti. Má tak úžasné zkreslení, že se mi ježí všechny kosti v těle. Vzal jsem tohoto Macíka pod svá křídla a obeznámil další členy našeho tria. Setkal jsem se s čirou radostí a div to kombo nerozšahali štěstím (rozumněj – tak na něj šahali, až ho skoro rozšahali). Uhnízdilo se v mém pokoji a čeká na své použití. Dále se nám rozšířily možnosti koncertování. Seznámili jsme se s kapelou V pokoji, se kterou jsme si domluvili, že budeme občas hrát. A jak jsme si slíbili, tak se také stalo. 15. Března se mělo uskutečnit vystoupení v Chrástu v hospodě U žáby. Byli jsme sami zvědavi, protože jsme skoro rok nikde nehráli. Ale dopadlo to neskutečně dobře. I přes neúčast některých lidí, kteří měli přijít zde bylo známými poměrně nahuštěno. V devět začal náš koncert na 45 minut. Lidi tančili, my to kazili, takže jako obvykle. Taky jsem prasknul strunu, utíkal mi mikrofon, a tak různě. Křepčící lidé to však nejspíš nepoznali, anebo ano, ale byli tak hodní, že nic neřekli. Mezi nimi bylo poznat známé tváře plzeňské hudební scéna jako třeba 4/5 členů skupiny KNNK, 2/3 členů skupiny Laik apod. V pokoji předvedli fantastický výkon zakončený písní Letadlo. Decentně jsem zapařili a rozjela se pitka prolínaná zážitky s místními opilci. Kdybych měl popisovat co bylo dál, a u některých lidí ještě druhý den, byl bych tu do rána. Takže pokročim dál. Bude se konat Čůza 2002, kde vystoupí kapely takového formátu, jako třeba My nevíme v novém složení, pak ZNC, Dwa seksy, KNNK, Laik a taky my. To bude skutečná lahůdka. V žábě si to pro úspěch za měsích zopakujem. Pak ještě bysme měli hrát na akci od Dětí Země. Bude to ve Svornosti. Svornost = velký sál = velké pódium = skoky jak žoky. Teď tedy zbývá dotočit album a někdy ho pokřtít. Už se na to těšim. Jinak jako obvykle bych měl povyprávět něco okolo, takže: Brzo se plánuje Slučák naší generace. Už jsou to neuvěřitelné 3 roky, co jsme opustili základku. Skoro všem je 18. Mohl bych vyprávět svou oslavu, ale to by se udělalo některým z vás určitě špatně, tak zmíním jen, že se moc pilo, málo jedlo a hodně bavilo. A to je vše, vyčerpal jsem všechnu vodu, co se mi podařilo zadržet a jelikož splnila svůj účel, tak jí vypouštím a připravuji lavór pro příští zážitky. Tak zas někdy.

 

29. května 2002

Zdravím příznivého čtenáře čtyřmi pozdravy: 4x Zdar. Opět vybičuji svou potřebu dokázat si svou podstatu do té podoby, že něco napíšu. Tak tedy něco málo informací o dění jedněch tří čtveráků nazývaných Siláž. Co se asi tak mohlo přihodit, tážeš se ? 1) Siláž se rozpadla; 2) Siláž shání trombónistu; c) Siláž měla koncert. Reklama napoví, jaká je správná odpověď. Dozvíš se jí také, budeš-li číst dále. Ano, je to tak. Siláž měla koncert. A to ne ledajaký a ne sama. Konal se druhý ročník akce nazvané Čůza 2002. Plakáty byly do očí na každém druhém sloupu v Plzni a pár okolních vsích. Návštěvnost se čekala vysoká a také byla, jak svědčí fotky válející se na našich stránkách. Z počátku pár lidí sedělo kolem a plnilo se. Plnilo se tak, až se přeplnilo a lidé doslova vtékali dveřmi a vytékali okny. Pódium žádné, atmosféra maximální. Pravý amatérský festival. Kapely byly tyto: Dwa seksy, My nevíme, CNZ, KnnK, my a hlavně pořádající kapela Laik. A přijel dokonce i tisk – server www.vplzni.cz vyslal fotografa. Na tak monstrózní akci jsme ještě nehráli. Inu příležitost volala. A tak, když nám výstup kapel My nevíme a CNZ nažhavil fanoušky jsme vstoupili na pódium a já na úvod rozbil kytarou lustr, čímž jsem zničil atmosféru koncertu, protože díky tomu nesvítila modrá. Během koncertu nám na oplátku někdo třikrát vypnul světlo úplně a vyměnil pivo za krabice s mlékem. Ale jinak povedené. Akce pokračovala a mi vyměnili mléko za zlato. KnnK předvedli, jak se hraje na Slovanech, Dwa Seksy smahli rychlopunk a Laici dokončili zdařenou akcí haněním všech turistů-bywagů. S veselým úsměvem odírali jsme podrážky směrem domů. Dokonce se o nás potom hned 2x psalo na internetu. To je pane věc. 12. dubna jsme hráli zase v Chrástu. Co se poprvé zdánlivě povedlo, podruhé se nesvede. Týden před akcí si Tomáš zlomil ruku a tak hrál jednoruč. Inu co, tak jsem se nalil. Když ostuda, tak pořádná. Večer zakončil hláškou nejmenovaný druztovský štamgast: „Chlapci, když to zabalíte, tak vám zaplatim. Až vydáte desku, tak jí nikdo nekoupí." Na tom je jistě něco pravdy, počkáme, až ji vydáme. 26 byla opět akce a to ne ledajaká. Připravovali jsme se na ní pečlivě. Koncert ve Svornosti. Takový veliký sál. Panejo. Děti Země pořádaly týden alternativní dopravy a tenhle koncert měl vše zakončit. Opět plánovaná velká účast kapel. Plakátů bylo ovšem jen pár. Inu co, říkali jsme si, snad to mají nějak vymyšlený. Pravda se ukázala až na místě. Prodělek obrovský. Třicet platících lidí. Sál nebyl levný a zvukař taky ne. Krom toho z původních šesti přijely jen tři kapely. Ale ten zvuk. To byla lahoda hrát. Tomáš taky poprvé zvučil bubny. Ale jinak mě se to líbilo. A na Majálesu jsme nehráli. Jaká škoda. Ale kdyby nebylo změn, byli by jsme hráli. Místo od 12:00 to začalo ve 14:00, takže museli nějaké kapely vyškrtat. No co. Nevadí, příště. A od té doby jsme nehráli, snad něco naplánujem. Padla nám nabídka hrát v Praze. To je pane příležitost. Když to vyjde, tak budem maséří. Jinak zkouší se stále a pomalu se natáčí album. Ale opravdu pomalu. Tak někdy zas něco napíšu. A'hoi !

22. října 2002

Pěkný příjemný den vy(i)nšuju, Po necelém půlroce stlačuji známé klávesy a hodlám nahudrovat pár historických faktů to internetových análů. Hlavní dnes je napsat, jak dopadl koncert v Poli. Inu jak jinak. Hnali nás traktorem a házeli po nás použité dětské plínky. Ba ne. Vše začalo onoho dne 31.8. na konci prázdnin o páté hodině odpolední. Před barákem zaskučely brzdy, Slon vystrčil palici z okýnka a zahulákal něco o odjezdu. Zpakoval jsem kytáru a naložil se do fára. Odjížděli jsme komplet s dvěma přírůstky Štembíkem a Vlaďkou. Pět lidí napěchovaných v jedné škodě bylo možno spatřit na trase Zruč-Pole v následujících dvou hodinách. Cestou jsme byli sledováni Oplem s dvěma kumpány Peťou a V. Rubešem. Na místě bylo veselo. Zjistili jsme, že z Plzně na nás přijelo ještě asi 8 lidí. V tu chvíli jsem si připadal, jako bych hrál v nějaké slavné kapele. Vrátil jsem se do skutečnosti a šel si pro pivo. Za chvíli přijeli ZNC a stavěli pódium. Tak nablýskané a vzorně připravené jsem si ho nikdy ani nevysnil. Už jen zvuková zkouška bylo něco nadpozemského. Na dražší nástroje jsme v životě nehráli. Sál se naplnil. Okolo deváté jsme do toho praštili a snažili se je hlukem vyhnat, což se u pár jedinců zdařilo, ovšem zbytek byl jako přikován k zemi. Až na pár vyjímek, které byly tak našrot, že tam byly dobrovolně. Tímto zdravím kola a bábovky z Blovic. Po hodině jsme zmlkli a jali se usrkovat z domova dováženou dvanáctku. Těch 300-400 nás ani jednou neuhodilo. Takže úspěch. A pozor ! Bylo nejvyšší vstupné v dějinách Siláže ! Slovy: Jednokilo korun. Žjova. A pozor ! Dostali jsme honorář ! To se jentak nevidí ! Inu vesele jsme dopopíjeli do pěti do rána a druhý den se vydali ku domovu. Tento koncert se jasně zapsal mezi ty nejlepší akce Siláže do teď. To jsem zvědav, kdy tohle překonáme. Co se dělo dále. Nastává zima a to znamená zkušebnu nacpanou lavičkama, zmrzlé prsty a takové ty věci, co se se zimou spojují. Zkoušíme ve čtvrtky a chodíme na všerůzné koncerty. A tak dál. Pak by se mělo hrát někdy v prosinci nebo v listopadu v Runwayi s Pražákama, tak se uvidí, domluva je na nás. Čeká Matura, bude tuho, takže toho moc nečekejte. HOWGH

26. února 2003

Brej' čtenáři. Tak nastal ten pravý čas, abych opět naťukal něco o dobrodružstvích skupiny Siláž na své pouti ku světovým pódiím. Samozřejmě se opět nezdařilo. Blíží se jaro. Přes silné sklo v pokoji cítím, jak mi sluneční paprsky lechtají čupřinu. To znamená opětovné období zkoušek. Ne, že by se v zimě nezkoušelo, ale teď nás přece jen budou mít sousedi rádi o hodně míň. Takže zima proběhla bez větších komplikací. Na silvestra jsme se zřídili, na Vánoce nic nedostali a pozvraceli jsme sněhuláka. Kdo by to byl řekl, že ? Jak jsem věštil minule, tak samozřejmě proběhl koncert v Runwayi. Asignace nepřijela, zato jsme sehnali skupinu jednoho kamaráda-aktivisty, kteřížto si tam zapěli a zahudlali své dvě písně. Čekali jsme přece jen trošku nižší návštěvnost a tak jsme byli za takových 50 lidí velmi překvapeni. Jelikož koncert byl ve čtvrtek, nezaváhal jsem ani chvilku a zval všechny lidi z intru, co jsem znal. Výsledkem byl stůl plný ochmelků. Inu zahráli jsme svůj repertoár od začátku do konce (až na jednu píseň, u které náš bubeník vždy tvrdí, že jí vynecháváme naposled). Po dlouhém čase jsme opět zvolili hrát v kostýmu. Dnes jsme byli jako praví pracanti v modrákách. Lidé se po čase pivem osmělili a začali stát na parketu. Až když jsme zahráli song Woznica se skvělým M. Štemberou, strhlo se pod 10 cm pódiem peklo. Za chvíli jsme ovšem skončili a začalo se kalit. Skončilo to totální ožíračkou, kdy jsem já, Tomáš, J. Cnota, V. Zobal a J. Pospíšil polehávali/posedávali v jednom NONSTOPu na Plaské. V půl šestý jsme šli domů, v půl sedmý usnuli a v půl osmý vstávali do školy. Naskákali jsme do trabanta a ve škole sklidili zasloužený aplaus. Jinak si ze školy moc nepamatuju. Byl jsem ještě hén a skoro furt jsem spal. Slibně mi zněla akce "Druhý Mazec IT.4" Hmm, to by mohlo bejt dobrý, sdělil jsem B. Chudáčkové (pořadatelce) a potvrdil tak naši účast. Sehnali jsme si k sobě Laiky. "Bude tam tak 400 - 600 lidí, tak abyste věděli..." jen tak prohodila. Jó, jó. Těch 40 - 60 lidí se ohromě bavilo. To bych kecal, tak sto jich mohlo bejt. Ohromný zmatky potvrdily to, co říkal jednou Pýt. Akce maturantů jsou nejhůř organizovaný. Ale co můžete chtít. Inu rozbalili jsme lopaty, nahodili kostýmy stylu "Total vidloň" a zahráli našich 16. Všude okolo posedávali lidé, které jsme zřejmě moc nezajímali a čekali jen, až skončíme a začne pravé Bum čwacht. To ne, to jen tak neskončíme. A taky že ne. Hráli jsme celou 3/4tě hodinu. A po nás ještě Laici. Znudění techňácí si okusovali pahýly a srkali energodrinky. My cucali svoje energopivo a podupávali na Laiky. Po nich na pódio vtrhli tři panáci s papírovými nástroji. Nazvali se Ledovec Rock a předvedli něco, co jsem ještě neviděl. Z počítače byly pouštěny midi a oni do toho zpívali. Texty typu: "O*ukej mi půlku p*dele" rozehřívaly publikum. Svými několika písněmi dokázali, že hudba se dá dělat i jinak a že Maxim Turbulenc má konkurenci. Concert skončil a to nastala chvíle technáčů. Začali se svíjet v jednolitém rytmu. Stroboskop na stropě tomu jen pomáhal, takže parket vypadal jak prezentačka robotů firmy Honda. Jelikož jsme měli účet na baru, neváhali jsme ho vyčerpat jak to jen šlo. Skončilo to vesele. A dokonce to celý budeme mít nahraný na CD, tak se uvidí. Do budoucna se plánuje ještě jeden koncert v Runwayi, tentokrát opravdu s Asignací a pak taky něco se Znouzí. Jo a taky nám jednou ZNC sdělila: "Ty jo, já vám zapomněl zavolat. Jsem chtěl, abyste s námi hráli v Rock Café." Ještě že zapomněli. To by byl ostudy kopec. Jakoby nestačilo, že máme ostudu v Plzni. Nicméně do Prahy se chystáme, až nám někdo něco nabídne. Hudbě zdar.

24. května 2003

Nazdar, nazdar. Uhodila hodina H a opět nastal čas popsat veselé příhody zatuchlé Siláže. Postupně zde budu odkrývat, co se odehrálo. Takže za prvé: Zakoupili jsme na čtvrt roku zkušebnu u Salašů, tudíž již můžeme zkoušet trošku na úrovni. Ne, že bychom naši starou zkušebnu opustili - to ne. A tak máme dvě. Ale to samozřejmě neni hlavní, co se událo. Tím hlavním je takové menší turné se sk. Znouzectnost. Jednou takhle mi strýc poudá: "Copa dyby ste si snáma zahráli v Lampě ?" Samozřejmě, že jsem souhlasil. Taky jsem si potom vyslechl tisíce důvodů, proč tam hrát nemůžem. Marná snaha mi to vymluvit, 16.4. si to busem řítíme směrem Lampa. Několik počátečních pifek a již je tu Znouze, tak stěhujeme nástroje. Zvučíme a koukáme: do Lampy se hrnou davy lidí (jako vždy na Znouzi) + pár známých. Tomáš se zavřel na záchodě a pláče mohutně. Nakonec ho pomocí hasičáku dostáváme ven, nasazujeme mu čepici s rolničkou a vylézáme na pódium. Chápu se nástroje a spouštím tím pětačtyřicetiminutový vyrvál. Kdo tam nebyl, netuší co se asi mohlo odehrávat. Poprvé snad na nás někdo svítil ! I když to bylo, pravda, občas trochu nepříjemné, navodilo to dobrou atmosféru. Fanynky omdlévaly a my hráli. I bych řekl, že celkem slušně. A přídavek jsme nedali, takový jsme byli. Dle mě se koncert nadmíru vyvedl, ale každý ať soudí dle sebe. Hned v šatně si nás odchytl Déma doslova nás šokoval. "Bylo to super, nechcete s náma hrát za dva dny ve Mlejně ?" (to je v Praze). Mé nadšení neznalo mezí. Ne tak tomu bylo u zbytku. S pomocí okolních lidí se mi je nakonec podařilo překecat, a tak jsme 18.4. v Ovečce spolu se ZNC mířili směrem hlavní město ČR na pět. Kolona před ním jakoby naznačovala "Jděte pryč, vidláci". Ne tak my. Vytrvali jsme a zanedlouho už nosíme bedny do sálu. Jelikož jsou zrovna nějaké prázdniny, nečekáme vysokou návštěvnost. Omyl. Asi 250 lidí se tísní v předhospůdce. Odbývá devátá a my hudláme svoje pasongy. Lidé sedí, poslouchají a netváří se zle. A tak se nebojíme a mydlíme to do nich. Pár naznaků o tanec končí neúspěchem, ale to nám nevadí. Lidé tleskají a tak máme dobrý pocit. S úlevou usedáme v šatně. Dokonce i M. Röhrich je nadšen a tak víme, že jsme dobili Prahu. Po koncertě ZNC s ním vesele vtipkujeme, on nám předvádí své historky z rautů - to se hned člověk cítí jako hudbeník, když se s ním taková kapacita baví jako s dlouholetým spoluhráčem. A tak odjíždíme do Plzně - přece jen, doma je doma. A hned je tu další akce. 7.5. se uskutečňuje už třetí ročník festivalové parodie Čůza 03. Laici opět pořádali - a opět skvělá akce. První hráli My nevíme. Tak malé pódium na jejich kapacitu nestačí a tak hlavní zakladatel skupiny Pavel Schneider hraje pod pódiem. Ukázali vše dobré, co v nich je. A že toho tam je. Dále hrála ZNC. Co dodat ? Snad jen to, že mnozí z nás poprvé viděli Dému do půl těla a bez brýlí. Pak nastoupilo těleso KNNK. Takovou setbou nových písní nepřekvapil snad nikdo. Navíc s novými členy. Následně zahráli bez nich staré songy a bylo to. Rozhodopádně zajímavý koncert. Pak hráli klasici Kudy Kam. Puňkový koncert rozpoutal peclo pod pidipódiem. Ukázali, že ještě nejsou tak rozpadlí, jak celou dobu hlásali. Pak nastoupili Laici, aby předvedli něco písní ze svého nového alba. Velmi zdařilá produkce nemohla zaujmout jen některé rodiče, páč jim to přišlo příliš hlasité. No a pak my. Musím říct, že jsem se zpotil velice. Pražily na mě dvě světla tak moc, že jsem si nestačil otírat čelo. Ale vše dobře skončilo, dokonce přikvačilo několik nadšených lidí žádat o album, které nemáme. Cesta domů okolo Chlumu sklidila neúspěch u některých členů výpravy, ale jinak vše v naprostém pořádku proběhlo a to tak že zdárně. No a to je co se týče koncertů vše. Do budoucna samozřejmě plánujeme dále, ale teď chvíli nic, protože zrovna když tohle píšu, tak mam svaťák. Ale potom si to dáme (TM). Takže sem zas někdy něco napíšu. Salám vy effendiové.

5. října 2003

Tak koukám, že už jsem sem dlouho nic nenaťukal. Napravuji teď. Za těch pár měsíců se opět přihodilo několik vzorných kaleb a koncertů. Až to občas tělo nepobírá. Maturita proběhla zajímavě, nicméně udělali jsme ji vši. Teď dřepíme v posluchárnách ZČU a hnijeme stejně jako předtim. Čtyřměsíční prázdniny měly velký vliv na kapelu. Tomáš skoro celou dobu pracoval u silnic a narovnával ohnuté značky, Slon lepil plakáty na Kelly Family a pak jsme spolu byli kopat mrtvoly ze země. Všelijak se dá vydělávat. Slon si vydělal na nové basové kombo, kteréžto v brzké době hodlá koupit. Já si koupim struny a Tomáš už šetří na nové bubny. To bude vše v brzké době. Tak, a teď ke koncertům. Jednoho dne telefonát a: Hele, nechcete přijet do Prahy si zahrát ? Asignace se ozvala a zve nás na svůj první koncert, kde máme také zahrát. Neváháme a jedeme. Cestou do Prahy potkáváme Pýta, který nás baví veselými historkami a hle: Praha. Chvíle hledání a již vylézáme u Squatu Milada. Rozpadlý barák nás vítá a již se dereme dovnitř. Uvnitř je atmosféra vskutku undergroundová. Až jsme si připadali jako mastňácká kapela. Všichni přítomní měli buď holou hlavu, nebo minimálně jedno číro. My, učesaní v oblečení, které na sobě převážně díry nemělo - no. Nicméně koncert se ukázal jako výborný. Pražáci nám ukázali, jak umí na naše prasongy udělat pogo a tak jsme zahráli něco písní. Místnost plná lidí se zdála ukojená a tak jsme opustili své posty a přenechali je jiným. Např. skupině Chiquita pornorocknroll, která nás přesvědčila, že jsme v písních opravdu málo sprostí. Aspoň jsem se zasmáli. A pak přišla naprostá bomba - skupina Asignace. Hrnuli svůj punkrock do lidí až pogovali po stropě. Nedbali na chyby a mlátili do nástrojů jak pantáti své syny třískávají. To byl punk. Škoda že jsme si je nemohli poslechnout celé, museli jsme na vlak. Akce dopadla výborně. Další akce se konala v Trnové. Delík s Krčkem u příležitosti svých narozenin uspořádali třídenní multikulturní setkání. Bylo tam vše: filmy, obrazy, fotky a hudba. A tam jsme měli vystoupit unplugged. Taky jsme tak vystoupili, tentokrát bez Tomáše, kterýžto byl kdesi. Jenže to bysme nebyli mi, abysme se nezpupíkovali ještě před koncertem. Bubnoval s námi nejstřízlivější M. Tatíček. Já a Slon hráli na španělky, ale moc si toho nepamatujeme. Na této akci také vznikla píseň "Tramp, ten se má." Byla ovšem vymyšlena v podroušeném stavu a už si jí nikdo nepamatuje, přesto je však legendární. Dále vystoupily různé spolky jako Šalamounovo, nebo Fík sólo. Vskutku vydařená akce. A poslední akcí byl festival Dětí země na podporu rozvoje Plzeňských cyklostezek. Už jsme jednou hráli na jedné její akci a ta se moc nevydařila, tak jsme byli zvědaví, jak tomu bude tentokrát. Nu, nebývale dobrá akce to byla. Lidí přišlo hodně, kapel bylo taky hodně. Padlo na nás, abychom hráli poslední. Vzali jsme to na sebe, plni skepse, ale jak se nakonec ukázalo, byl to dobrej nápad. Zahrály takové kapely jako Wet Ground Smile, Deriva De Relua, Smash of Garnet a Ježek a 5 koloběžek. Dále zahráli opět KNNK v nové sestavě. Obšťastnili nás svými songy plnými trumpety. Jo, opět sehranější, ale znalci starých KNNK jistě se slzou oku vzpomínají na časy starých KNNK, klasice, která se teď mění v něco zcela jiného. Skupinu Ještě zaplane slunce nad Valíkem jsme očekávali s nadšením. Narvali do nás svůj HC Bio punk se skvělými texty opravdu znamenitě. Zvláště píseň o Plzni nebo o pastech na myši byly opravdu skvělé. Tato skupina to zkrátka se všemi myslí dobře. A největší nářez večera zaručeně Nesoučást stroje. Takovou palbu by jistě ocenil i M. Štembera. Rychlejší muziku jsem snad neslyšel. A po nich my. Odehráli jsme svou sérku, dokonce dvakrát přidali a věřte nevěřte, lidé se konečně roztančili. A tak jsme poprvé hráli v hospodě Pod Kopcem v Božkově. A to je Prozatim vše, další koncert s Asignací bude v Runwayi, tak se uvidíme, čtenáři jeden.

4. dubna 2004

Tak po čase ovoce opět dozrálo, popadalo a shnilo. Máchat se v tom nebudem a tak vám radši popíšu, co se stalo s tělesem Siláž od října minulého roku dodnes. A nebylo toho málo. Proběhlo úspěšně zkouškové období plné hospodských zážitků převážně z Hifáče. Navštívili jsme nespočet koncertů a akcí. 10 krát zamilovali a 20 krát opili, 30 krát zkoušeli a 40 krát skoro nahrávali. To byl život hodný bohémů. A rozhodně nic nekončí a v podstatě všechno začíná, protože je jaro. Pupeni pučí a nelejvaj se. Já tedy zkoušky nějak udělal, Slon též. Tomáš ten se rozhodl pro kariéru posunovače a tak ze školy utekl oknem. Tak. A teď vám popíšu, co se asi tak událo co se týče dění okolo kapely. Jednoho nehezkého, ba přímo hnusného, no fuj, dne, jsme se asi po desáté rozhodli, že natočíme album. A volba padla na studio Fontana ve Stanici mladých techniků. Stačilo tam zajít a najednou bylo vše domluveno. Už nešlo couvnout. Bohužel se nakonec ukázalo, že ten kdo bude couvat nebudeme my. Dětská televize a dětské sbory nám pravidelně studio obsazovaly, a tak jsme se do studia dostali do dneška jenom na jeden víkend (za půl roku). No ale to předbíham. Abychom skupině Asignace oplatili jejich pohostinost, rozhodli jsme se je pozvat k nám, do Plzně. Domluvil jsem Runway na 28.10. 2003. Heršvec. Přijeli víc než všichni. Vzali sebou kamarády z cízích zemí plus nějaké z Čech. Než jsme je dotlačili do Runwaye, ukázali jsme jim nespočet krás Plzně, až jim zraky přecházely. V Runwayi bylo lidí opravdu dosti. Hráli jsme tam ještě se skupinou Strangemind, která je žánrově trochu jinde, a tak večírek byl vskutku multi. První spustila Asignace svůj řízný punk. Při písních vyváděli různé věci, jako třeba podpalování vlajek rudých států apod. Nu byl to nášleh, pogovali lidé o106. Následovali Strangemind a diváci se vystřídali. Ti co doteď seděli vstali a naopak. Propracovanou muzikou, u které nevím co je to za styl, ale je to moc pěkné, si jistě získali mnohé posluchače navíc. No a nakonec my se svými vesnickými moudry rozehnali lidi do svých kotců. Vydařená akce končila v pět ráno na autobusáku, alespoň pro mě. Asignace cestu z Plzně určitě jen tak nezapomene. Natáčení stále nikde. Nicméně na zkoušky začíná chodit Jakub Krček, známý to Plzeňský pobuda a vymýšlí, jak nám případné album zkrášlit pár tóny navíc. A tak jsme přišli na to, že by si s námi mohl zahrát 11.2. 2004 v Divadle Pod Lampou. Ano, opět předskokani ZNC. Oblbli jsme pár kamarádů aby přišli a voila - přišli. Je to první koncert, který máme kompletně nahraný na videu. Osolili jsme to lidem jak se patří. Na píseň Woznica přišel již tradičně zapět a zakřepčit M. Štembera, který za to sklidil větší aplaus a slávu, než my všichni dohromady. A pak nastoupil již zmiňovaný J. Krček na posledních pět evrgrýnů. A to byla taková palba, že to natočila i televize. A tak Siláž poprvé pronikla i do této bedýnky. 12x denně celý týden jste na kabelovce Plzeň mohli vidět skupinu Siláž. Pravda, sice jen asi 10 vteřin, ale nějak se začínat musí. Úspěšný večer byl zakončen v několika nonstopech. Jo, a od té doby s námi J. Krček hraje natvalo. Vysloužil si pohyblivého panáčka, fotku v nadpisu stránky, no prostě se z něj stala Siláž. No a pak konečně, jsme byli natáčet. 6. března Siláž nosí aparaturu do studia a zvučí. Atmosféra nezná hranic, je to prostě paráda. A tak jsme za dva perné dny natočili hudbu. A teď nám zbývá jenom zpěv, který 'snad' bude 17. dubna. A pak bude v krámech konečně něco, co skutečně onu pomyslnou křivku kvality hudby pořádně vytrhne z průměru. Těšte se pardálové, Siláž hodlá dobývat žebříčky prodávanosti. Haj hou nashledanou příště.

15. října 2004

Příjemné posezení u tohoto čtiva, milý(á) ty. Doporučuji hluboké křeslo a koktejlek Huhu k dosáhnutí nejlepší možné atmosféry. Skupina Siláž postoupila ve své pouti o půl roku dále. A začneme popořadě hned tím nejdůležitějším. Album se dotočilo. 17.4. se nahrály skřeky a začal jakýsi mástering, kterýmu až tak nerozumíme a tak jsme to nechali na panu zvukaři, který se vskutku 'vyznamenal'. Poté došlo k předání hotového CD, na který byl již připraven obal a už tu byla distribuce. Na serveru www.ceskyrock.cz vyšla i recenze, která nás sice moc nechválí, ale zato nás nezatracuje :) A už to zbejvalo jenom pokřtít. Stalo se tak 5.6. v hospodě Pod Kopcem na již tradiční akci Čůza, tentokrát s číslem 04. Akce se nám po čtyřech letech rozrostla na dvoudenní přehlídku kapel s obří reklamou a sponzoringem - inu jen tak dál. Hráli jsme druhý den. I přes proklamovanou šou lidé posedávali po židlích a hleděli si piva. Přece jen druhý den je obecenstvo unaveno, a tak jsme hráli pro prázný parket (který na nás nikdy nic nehodil). Křest mlíkem proběhl za asistence Fíka a Pýta, načež jsme ho darovali slovenskému fanouškovi, který jediný na nás tančil. Zasloužil si to, chlapec jeden. Následně jsme provedli opití pivem. 19.6. prakticky začínaly prázdniny a my jeli velezájezd do Strakonic, kam nás pozvala kapela Mamuma. Klub malinký a k tomu v televizi fotbal. "To bude na prd, nikdo nepřijde", mysleli jsme si. Ale omyl. Naštěstí jsme hráli až po vyhraném zápase, takže všici měli chuť k pivu a pohybu. Hráli jsme jak zběsilí a strakoničtí křepčili jako houby po dešti. Po koncertě jeden místní prohlásil: "Ještě že máte ty písně tak krátký. Bejt delší tak se rozskočim", čímž ukončil naše působení tam. Po cestě zpět jsme ovšem navštívili historické místo - zastávku Mileč. Foto říká vše. Doma jsme byli v 5 ráno, což naprosto vystihlo vše, co se dělo asi 3 následující týdny. Neuvěřitelné mejdany. Zvláště jeden se sudama byl velmi podařený :) Také jsme vyměnili zkušebnu u Salašů za garáž, ve které zkouší skupina Ještě zaplane. Tak teď i my. Poté jsme se různě porozjížděli do všech koutů Evropy (Slon obrazil Polsko, já s Jakubem asi 4 státy a Tomáš Troly), abychom se na konci prázdnin opět setkali na vydatné akci WEStErnová. Delík nezklamal a opět nechal svou chalupu napospas davu. Toto multikulturní setkání přineslo mnohému z nás bolehlav. Hráli jsme unplugged, teda až na Slona, který se elektriky nedokáže vzdát. Oproti loňsku jsem byl střízlivější - a o to hůře - obludný výkon si pamatuju a moc se o něm rozepisovat nebudu. Prostě to bylo a hotovo. Všichni jsme se pak propili k zdárnému konci. O pár dní později (3.9.) jsme měli zahudlat v krčmě u Krokodýlího ocasu spolu s Kontaminací a Ještě Zaplane Slunce nad Valíkem. Akce se jmenovala "Prázdniny jsou v ..." a byla vskutku vydařená. Lidmi napěchovaná zahrada klubu + klub, půlhodinová fronta na pivo - to bylo něco. Pravda, tak 60% lidí byli děti z 9. třídy ZŠ, kteří se přišli podívat na spolužáky v chrochtpunkové Kontaminaci, ale vydrželi i na nás. Úspěch byl nevídaný, lidi řvali, my taky. 6 přídavků jsme dávali, takoví hodní jsme byli. Toliko Ocas. A pak se stalo něco, co velmi změnilo život leckterého sloupu. Dostali jsme konečně objednané samolepky. 3000 kusů se skví u mě doma a čeká na vylepení. Už máš svoji samolepku ??? No a život šel dál a na 9.10. se domluvil koncert v Runwayi. Pozvali nás Omylem z Loun a spolu s Wymleto a Ztrátou času jsme měli vyrobit punkovou atmosféru. No jelikož jsme opět hráli poslední těžce v noci, o atmosféře se nedalo moc mluvit. Za tak dlouhou dobu jsem do sebe stačil vpravit dostatek alkoholu na to, abych se choval jako pantáta večera. Před pár zbydoucíma lidma jsem říkal takové věci, že by to ani do Trnek Brnek nedali. Poděkujme místnímu Mírovi, za jeho opilost, při níž upadl a vymyslel nový tanec - "Pogo na zádech". To jsme zůročili hned druhý den. Písmo v diářku hlásalo - Praha, Klánovice, Smolík. Dobrá tedy, nažhavili jsme auto a tramtadá, už si to svištíme skrz Prahu. Musím uznat, Prahu project je svým způsobem dobrodružství. Na místě bylo asi 20 punkerů a velmi amatérské pódium. A hned jsme měli hrát. Skepticky jsme tedy začli - a lidé začali přicházet a tančit a my taky začali tančit a najednou se to tak rozjelo, až jsme čuměli jak puci. No a právě zde, před písní Ej Juchej Jakub prohlásil, že punkáčí z Plzně (mimochodem, víte že v 19 století se psalo 'zes Plzně' ?) tančí na tuto píseň pogo na zádech. Les zvířat se pokácel a už se válel na zádech. Masa přetékala po zemi jako švábi na pivo. Ještě přídavek a už jsme měli nové kamarády, kteří si ochotně koupili všechny naše 2 CD. Poslechli jsme ještě pár kapel a tramtadá domů, připravit se na úterní výstavu trsátek. To byla akce, kterou pořádali Laici v Hifáči. A tam měli zahrát my, opět bez elektriky a bubnů. Fík s Jakubem si připravili zajímavý a poučný výtah z historie a používání trsátka, načež skvěle zahrála sk. Laik, načež hrozně my a bylo to. Výstavka měla, odhaduji, tak 150 kusů různých trsadel, včetně dvou mých. A dál se kalilo a děje se tak nadále. A pokud se nezkáleli, kalí dodnes. Sallám příště !

30. června 2005

Brý cokoliv. Až je mi trapně z mé lenosti. Připisuji příspěvěk téměř po 3/4 roce. Ale dobře mi tak, pěkně se nám to nakupilo a za trest toho musim napsat hodně. Tak kde jsme to minule skončili? 28. prosince se vystupovalo pěkně mezi svátky v Lampě se sk. Znouzectnost, kteroužto máme moc rádi. S množstvím samolepek doma jsem nevěděl coby a tak vznikl nápad udělat z nich košili. Nálepky se nalepily na pláštěnku. A tuší vůbec někdo, jaký je v tom vedro ? Tušíte to ??? Ale bylo to výživné, o čemž svědčí fotky. Za zmínku stojí vystoupení M. Štembery, který jíž s námi vystupuje sporadicky, tak si toho važte. Po našem varieté spustila ZNC svůj vánoční set a večer byl završen. A nýčkont začíná naše velkolepá spolupráce s výtečnou ska formací V3SKA. Nějak jsme se skamarádili a už to jede jako na drátkách. Spousta hraní s nimi = výborné akce. Začalo to 22. ledna ve Stodole. Tato house hospoda se rozhodla pořádat koncerty a my to kvitujeme. Hrajeme první a obluzujeme lidi svýma kostýmama "co dům dá". Hraní se nám líbí a tak to řežeme silou smradlavou Silážnickou. A po nás startuje V3SKA svůj set, čímž zvedá ze sedaček zbytek lidí a na parketě se vytváří malá tornáda. Na sedačkach se to páruje a kalí se dál. Zelená kraluje tomuto období. Další naše působení je opět s V3SKou, ale tentokrát v jejich rodišti, Stodě. Přijíždíme ku místnímu kulturplácu Formance a hned se seznamujeme s místními obrozenci. Vskutku veselí lidé. A sál se plní. Hrajeme opět první, páč tu nejsme doma a zjišťujeme tvrdost místních povah. Ale což, byli jsme noví, neznámí, chápeme to. Jenže večeru opět nebylo konec. Dostavila se mezi nás jakási záhadná placička, která následně odstavila 2 členy naší kapely do sedel. Pitka byla opět náramná. Že to sem vůbec píšu, to je snad vždycky. No tak dál. Láduju do sebe Le'kohol na jednom mejdanu a tu mi volá sk. ZNC. Že prej jestli s nima nechcem zejtra do Mlejna. A to my zas jó. Vesele druhý den míříme na Práhuhu. Debata s M. Röhrichem je vždy vydatná a tak o zábavu není nouze. Hrajeme jak tuříni a vychutnáváme velesál a šatnu. Ach ta šatna, to je super věc. Byl to moc pěkný večer, bez většího množství čehokoli. Následuje další koncert s V3SKou opět ve Stodole. Tentokrát naopak hrajeme až druzí. Tato změna způsobila, že tentokrát jsme měli na sále nabito víc my a opravdu to bylo úžasné. Už vim co je to manipulovat s davem :) Ne dělam si srandu, jste skvělí vy, co nám to trpíte ! Když se takhle zadaří, člověk má vždy velkou chuť hrát a skládat. O měsíc později se konal další ročník Čůzy. Těm Laikum se odvaha nedá upřít. Opět zapříčinili skvělou zábavu. Sehnali obrovský aparát, skvělé kapely a navíc nás a uspořádali parádní zábavu. Takovej Petr Mach byl velmi veselý. Jen škoda že dorazilo celkem málo lidí. Tam jsme chtěli předvést skvělou šou, ale bohužel se nezadařilo. Nástup za písně Born to be wild se nekonal, neboť zvukaři to nečetlo cd, a tak jsme předvedli, řekněme, zmatený výkon. Ale jak to pak skončilo, si nechte vyprávět, o tom se tu rozepisovat nebudu. Týden poté nás opět volala Stodola. Tentokrát ale s legendární skupinou The Jarda Revival. Ti nám ukázali, jak by vypadala Plzeň punkově, kdyby nehráli 1x za rok. Hráli jsme druzí a právě zde vznikla fáma o J. Záhoro(atakdále). Tato akce byla nahrávána na kazeťák, takže máme alespoň záznam pokroku (je-li nějaký). Neuplynul ani týden (ve skutečnosti uplynul) a byl tu 30. duben. A to znamenalo Majáles. Podařilo se nám na něm sehnat hraní a tak jsme hráli. Začínali jsme celé to klání. Byly tam tři scény, ale tahle začínala jako první, takže jsem měl tu čest první zarachotit. Hráli jsme na perfektní aparát a ještě k tomu vše zvučil Mr. Šprcka ze skupiny Semtex. A šlo mu to skvěle. Zahráli jsme pro pár prvních příchozích a dále se věnovali vskutku bohulibé zábavě. Bůhví, jak jsme skončili v autě u rybníka. 20.5. následovala další štace. Krokodýlí ocas otevírá zahradu a po minulé zkušenosti nás a jiné velerád přivítá znovu. Pozdní příchod Tomáše způsobuje, že první hraje sk. Sunstroke se svými depresemi, poté my s naší vesnicí a nakonec Kontaminace se svojí nukleární zimou. Akce povedená, ale ještě lepší to bylo potom, když jsem já a Jakub skončili kalit až druhý den večer. Kamarádi ze Svobody zvířat opět pořádali další benefici Pod Kopcem. Inu co by ne, hráli jsme tam. Kapel bylo hafo, zato lidí tak akorát na pomezí aby se vše zaplatilo. Ale hlavně že byl večírek. Následující den ovšem, to byla prostě Bomba. Hraní v Příčovech u Sedlčan. Jak nevinně to zní. Ale takoví milí lidé, jací tam žijí, to svět neviděl. Po pár kapelách jsme předvedli svůj set a lidé řádili. A to dokonce i potom, co nám na pár minut vypadl proud. Za odměnu na nás čekaly piváky, paňáky a spoustu známých osobností k seznámení. No považte, hráli jsme před Volanty a Totálním Nasazením. Dokonce sám starosta obce pak za námi přišel do šatny. Prostě velevydařená pařba se všim všudy. Příčovy = Nové hlavní město punku ve středních Čechách. O 14 dní déle si to štrádujeme do Svojšína. Nikdy ani plakát, tak čujeme zradu. Ale omyl. Akce byla soukromá. Tři místní lidé slavili narozeniny a udělali pařbu kterou svět neviděl. Za vstupné pouhých kilo jste měli 4 kapely, pivo za 5 Kč (normálně Gambrinus) a účinkující guláš zdarma. Takhle si žijí bohové. Ještě všechno zvučil náš kamarád Jarda Cnota a tak vše vypadalo výborně. Hráli jsme první pro sedící publikum všech generací. Šetřili síly na V3sku a další kapely. Jedině malé děti, které musejí brzo spát měli sil spoustu a tak tančili i s umělejma pistolema. Ale líbilo se nám tam moc, bylo to tam samej přátelskej člověk. No a dospěl jsem k závěru. Co napsat na konec ? Pokoušíme se skládat nové songy, chci si koupit nové kombo a vypadá to, že koncertně letos trhneme rekord. Svět se točí. Tak zas někdy, až se pootočí.

23. října 2006

Přátelé, co by se tak asi slušelo říci úvodem? Tak předně by stálo za zmínku, že od této chvíle už vás, milovníky pokleslé zábavy a vesnických tancovaček, nadále nebude v této části našeho siláží nasáklého webu svýmy výplody obluzovat Maestro, nýbrž "tydýt" ještě hrubšího zrna, tedy já, Tomáš II. v kapele bubnující.

Nebudu svůj první pokus o pravidelné přispívání k obsahu stránek protahovat nějakým sáhodlouhým úvodem, tak jen pár slov na začátek.
Jak už bylo řečeno přebírám tuto rubriku po našem kapelníkovi, zpěvákovi, kytaristovi, webmasterovi a většinou i manažerovi (...jedním slovem schyzofrenikovi) Maestrovi alias Martinovi.Předně si budete muset všichni zvyknout na trochu odlišný styl vyprávění a hlavně podstatně prostší sloh, jelikož nemám s psaním podobných textů nijaké zkušenosti a od dob školních slohových prací už uběhlo drahně let. Takže prosím omluvte případné nesrozumitelnosti a nepřesnosti.Vaše nápady na vylepšení a připomínky prosím směřujte do rubriky diskuze na tomto webu. Zvyknout si budete muset také na trochu jiný systém přispívání. Chtěl bych totiž (pokud čas, bůh a má vrozená nekonečná lenost dovolí) dosáhnout frekvence jeden příspěvek měsíčně, kde bych jaksi shrnul a popř. ohodnotil činnost kapely v daném měsíci a, což je nejdůležitější, samozřejmě popsal všechny odehrané koncerty, popřípadě někým z kapely navštívené zajímavé akce. Zda se mi to skutečně podaří záleží do jisté míry samozřejmě taky na vás, jak mě budete v diskuzi chválit popřípadě hanět.

Předem se omlouvám za to, že už v prvním z příspěvků vynechám ve svém mapování činnosti kapely téměř rok z jejího života. Rok, ve kterém se toho událo nemálo a za naše největší úspěchy z tohoto období považuji například účast naší partičky na festivalu Rock na Valníku, kam nás pozval samotný Sváťa Šváb, dále také nenadálé předskokanství kapele Horkýže Slíže na jejich koncertu v KD v Nejdku u Karlových Varů a v neposlední řadě také čest zahrát si na tak úžasné akci, jakou byla, skupinou Znouzectnost pořádaná, vánoční besídka, kde jsme měli možnost se blýsknout po boku takových hvězd jako jsou například Vypsaná Fixa, Volant, Bikiny, nebo samozřejmě samotná ZNC. Ve zkratce je také nutno se zmínit o již kultovním, každoročně hochy ze skupiny Laik pořádaném, festivalu Čůza (tentokrát) 2006 a samozřejmě také o již notoricky známé studentské akci Majáles, kam se nám také podařilo vnutit se se svou rádoby zábavnou estrádní šou.

S vaším uctivým svolením tedy přeskočíme celé toto období a ve vyprávění začneme akcí, která se mi při pohledu do minulosti jeví svým významem pro budoucí dobro kapely jako jedna z nejzásadnějších. Takže s chutí do toho, máme toho opravdu dost co dohánět a i tak to vezmeme velice v rychlosti, jelikož času je málo a ta paměť, co si budemem nalhávat, ta paměť už také není co bývala v dobách silně pubertálních.

Plzeňským pivovarem každoročně pořádaný letní festival Léto s Prazdrojem se díkybohu konal i letos, a už podruhé s naší účastí. O této akci se rozepíšu "trošku" víc, jelikož tímto naším koncertem se daly do pohybu věci, které v budoucnu mohou zapříčinit zásadní zlom v životě naší veselé partičky. Pro ty co tento festival neznají jen připomenu o co se jedná. Plzeňský pivovar totiž nejen vaří nejlepší pivo na světě (to není reklama, ale FAKT), ale zároveň každoročně pořádá ve svém areálu několik kulturních akcí. Kromě festivalu Pilsner Fest je to také akce nazvaná Léto s prazdrojem, v rámci které se každý letní čtvrtek na nádvoří pivovaru koná jeden koncert. Genialita této myšlenky je v tom, že předkapely svým slavnějším kolegům, kteří mají za úkol přitáhnout do pivovaru lidi, dělají výhradně kapely amatérské, některé (jako třeba my) takřka začínající. Což je obrovská příležitost se ukázat i lidem, kteří normálně na koncerty nechodí, nebo upřednostňují naprosto jiné žánry než ten náš. A o tom, že to není jen plácání do větru rozhodně svědčí návštěvnost těchto akcí. Však považte sami - letošní Léto s prazdrojem navštívilo celkem přes 12000 lidí! Letošní ročník byl inovativní hlavně v tom, že pro předkapely byla vyhlášena jakási soutěž (jakožto kompenzace chybějícího honoráře), kde hlavním kritériem byl počet fanoušků hlasujících prostřednictvím internetu pro danou kapelu. Ceny velice lákavé: pro první dvě kapely s největším počtem hlasů je to natočení libovolného živého koncertu na profesionální aparuturu a následného vydání jako live CD + účast na říjnovém Pilsner Festu po boku takových hvězd jako jsou např. Anna K, Support Lesbiens, či Mig 21....
No, nebudu vás napínat a zdržovat se popisem našeho koncert, který připadl na čtvrtek 24.8.2006. Měli jsme tu čest připravit publikum pro legendu plzeňského (nejen)punku, skupinu Znouzectnost. Jistě hovořím za všechny, když řeknu, že na celém širém světě není kapely, se kterou sdílime podium radši než právě s touto grupou. Znouzectnost nás provází jako anděl strážný od začátku naší "kariéry" a nebýt Démy, Goldy, Caina a spol., tak rozhodně nejsme tam, kde jsme dnes, nebo by nás to minimálně stálo o mnoho více sil. Samotný koncert proběhl v duchu velice veselém, bez závažnějších chyb a troufám si tvrdit, že i publikum se místy bavilo. Hlavně pak závěrečným Martinovým excesem, kdy si, jako by nic, nahodil na ramena bezmála dvoumetrového Delíka a s ledovým klidem odhobloval v této pozici celého Woznicu. Následovalo několik týdnů napětí, zakončených zjištěním, že jsme my ta kapela, která dostala na internetu hlasů nejvíce a celou soutěž vyhrála. Radost byla neskutečná. Na druhém místě se pak umístila skupina No Exit, jejíž koncert jsem ale bohužel propásl, takže nemohu poreferovat. Po počátečním nadšení a sladké vizi jak si budeme v šatně třást rukou s Jirkou Macháčkem, Annou K a třeba i zpěvákem ze Supportů však přišla ledová sprcha rovnou z těch nejchladnějších koutů pivovarských sklepů. Pilsner Fest zrušen z důvodu výstavby nové stáčírny. Tragédie. Moje "nasrání" neznalo mezí. Avšak mocně jsem pivovar podcenil. Ten se totiž jal nám všechno náležitě vynahraditi a to rovnou ve stylu vpravdě královském, jak se ostatně na takový pivovar sluší a patří. Rozepisovat se tady o večeři na Spilce, kde jsme měli objednán stůl a předplacen účet na 2000Kč by bylo nošením dříví do lesa, stejně jako popisovat vám jak vypadá sud 12° piva, jež si spokojeně hoví ve sklepě našeho domu. Ta pravá bomba přišla, když vyšlo najevo, že nahrávání koncertu se nekoná, jelikož je nahrazeno -nádech- a teď z plných plic- naprosto seriózním 3 denním nahráváním nového studiového CD v nově zařízeném profi studiu firmy Absolute Music v Brandýse nad Labem!!! Což, jak přátelé jistě uznáte je bomba jako hrom! Kdo ví kolik takováhle "sranda" stojí, ten už sbírá čelist ze země. Dalšími informacemi o tomto milníku v historii Siláže vás budeme zásobovat prostřednictvím webu. Nahrávání se uskuteční koncem ledna, takže je nejvyšší čas vrhnout se do příprav materiálu na nové CD.

Toliko tedy k Pivovaru a novému CD. Jedeme dál, doufám, že zatím nikdo nebyl nucen s pocitem blivnosti opustit náš kočár a upalovat směr nejbližší křovisko. To by mě opravdu mrzelo.Nebojte se, společně to zvládneme.

Hned druhý den po našem pivovarském excesu jsme se chystali na velice zajímavou akci do Trnové. Tuto akci již několik let pořádá parta lidí, do které je aktivně zapojen také náš kytarista Jakub "půl rocker/půl indián" Krček. Letošní ročník byl první, jež jsem se rozhodl poctít svou přítomností a dodnes hořce lituji, že jsem tak neučinil již o několik let dříve, jelikož akce to byla opravdu zábavná. Velice komorní kulturní akce pro pár zvaných přátel se, jako každý rok, uskutečnila na chatě v Trnové a byla až k prasknutí nacpána živou i reprodukovanou hudbou, filmem, poezií i prózou a jestli se nepletu, tak i nějakým tím pokusem o amatérské divadlo. Atmosféru našeho pátečního "unplugged" vystoupení asi nejlépe pochopíte při návštěvě patřičné kolonky sekce Los Fotos. Za mě jen dodávám, že to byl nejdivočejší a nejzběsilejší akustický koncert, jehož jsem byl kdy svědkem. V tomto případě tedy i přímým účastníkem.

O nějaký ten týden později bylo v plánu menší dvoukoncertní turné s velice spřátelenou stodskou kapelou V3Ska, nazvané příhodně "Agrotour". Dva koncerty, z nichž první se odehrál v Mantově, ten druhý pak, v obci námi toliko milované, ve Svojšíně, se rozhodně zapíší zlatým písmem do kroniky "Společné výlety s kapelou V3Ska, aneb co všechno se dá vypít, sníst, vykouřit a prožít za jeden večer", pokud někdy nějaký šílenec takovou kroniku napíše. V3Sku máme prostě rádi. Moc rádi, protože to co člověk zažije s nimi, toho by se jinak asi nedočkal. Navíc to jsou všechno hoši veselí, a stejně jako my, každé špatnosti naklonění. Popisovat nějaké bližší detaily tohoto tour nehodlám, jelikož si toho za a moc nepamatuji a za b vám říkám...takový Svojšín, to se prostě musí zažít...to se takhle snadno předat nedá. Konkrétně tento večer ve Svojšíně byl extrémě vydařený ať už zásluhou fantastických výkonů drsných (ale tak nějak příjemně drsných) Gaunerů, naprosto úžasně šlapajících Mordorů, nebo ve zběsilém Ska rytmu zuřivě podupávajících "Vejtřaskáčů". Co by to však bylo vše platné bez těch úžasných, ochotných a milých lidí, kteří tyto akce ve Svojšíně pořádájí a všechnu tu hopsající mládež na nich dobrotami jak tekutýmy, tak také výborně grilovanými, pečenými a gulášově v hrnci vařenými, ze všech sil ládují. Takže Svojšín kdykoli a kdekoli ANO.

Září se nám přehouplo do své druhé poloviny a nám srdce velelo naskákat do auta a fofrem pelášit směr Příčovy u Sedlčan. Co? Že nevíte kde to je? Tak to je tedy vskutku ostuda, jelikož tuto obec, nedaleko oněch hermelínem vonících Sedlčan, jsme už loni, hlavně pak zásluhou místního pana starosty, pasovali na hlavní město punku (nejen) středočeského kraje. A to právem. Akce jaké tu tento starší pán, který se rozhodně svou láskou k rockové a punkové hudbě netají, by měli rozhodně sloužit jako příklad všem obecním zastupitelům ve všech obcích naší republiky. Perfektně organizované, bezchybně nazvučené a tak nějak hodně pohodové akce jako se každoročně konají zde, se jinde na podobných vesničkách jen tak nevidí. Ale pamatujte páni venkovští obecní zastupitelé, že nejen důchodci mají volební právo, nýbrž i my mladí rozhodujeme o vaší budoucnosti. A my nechceme vesnice, které se setměním smutně umírají, aby se ráno v křečích opět probouzeli k životu. Chceme se bavit. Chcemem žít a ne přežívat! Chceme vesnice kde nezní z obecního rozhlasu Dáda, nebo Pepíček Zímů. Chceme The Clash, Sex Pistols, nebo alespoň Volanty a Vypsanou Fixu. No, pardon, trochu jsem se nechal unést, takže hurá zpět k (uf...ta vůně) naší kopě řádně uleželé siláže. V Příčovech se jednalo opět o standartně skvělou akci s hvězdným obsazením místních mladých kapel (The Creatures a jejich interpretace Ruby Soho od Rancid....mladí příčovští punkáči nestačili zírat, jaké pogo dovede přestárlý a mírně obtloustlý bubeník vidlácké kapely vystřihnout, když mu hrají do noty), kde (z jakéhosi mnou nepochopeného důvodu) jsme jako hlavní hvězdy vystupovali právě my a zárovň celou akci svým hudláním zakončovali. A lidi jsou tam zlatý, to vám povídám. Paří až chlupy lítaj.

Následovalo několik standartních akcí, jejichž vážnost v životě naší malé bandičky rozhodně nechci snižovat tím, že je jen takto tzv. "na půl huby" odbydu, ale nějak jsem se rozepsal a vaše očička už mají asi taky tohoto tlachání plné rohovky.

Zřejmě poslední letošní outdoor akce s naší účastí ze uskutečnila na terase hospody v areálu plzeňského sportovního klubu Slavia VŠ. Celou akci jsme startovali, a za sebe musím říct, že snad i povedeně, bez nějakých větších excesů odstartovali. Po našem zhruba hodinovém skučení na pódium vtrhla partička, s opojným názvem Coca, která zase po nějaké době srazila naše sebevědomí tak, jak se to už dlouho nikomu nepovedlo. Pokud je neznáte, tak vřele doporučuji navštívit nějaký jejich koncert, protože taková koncentrace tak skvělých hudebníků ve stejný čas na jednom podiu se jen tak nevidí. Zvláště musím vyzdvihnout (šplh šplh) výkon bubeníka Petra Kotory, jenž ve mě zanechal opravdu hluboké dojmy. To je moje občanská povinnost. Takhle to přátelé někdy umět válet, tak si asi založím kapelu o jednom členu a bude se jmenovat nejspíše The Narcis, nebo tak nějak. Program završující a zároveň celou akci pořádající kapely CBM23 jsem se bohužel nedočkal, neboť jsem byl nucen odjet směr postel, ale jak tuto partičku znám, tak to tam určitě slušně rozjela tím svým, po Ska a reagge silně vonícím, dechovým nářezem.

O týden déle následovala obligátní 100dolla (v Divadelní ulici v Plzni) se skupinou V3Ska. Tato kombinace (Siláž + V3Ska + 100dolla) se už tak nějak vžila a je (alespoň pro mne) vždycky zárukou kvalitní zábavy a řádné porce výborného hospodského Ska za StodSka. Nejinak tomu bylo i tentokráte. Lidí, piva a všemožných jiných pochutin, na které si člověk jen vzpomenul bylo dostatek, takže jsme se večerem tak nějak protančili až k ránu nového dne.

Po týdnu se konala akce vskutku ojedinělá tím, kam byl tento večer plný hudby umístěn. Jakéhosi blázínka ze Zruče totiž napadlo oživit dávno zašlou slávu našeho českobřízského kulturního domu uspořádáním koncertu. A to hned ve velkém stylu, takže se pozvaly rovnou 4 kapely + pan zvukař a zábava mohla vypuknout. Jen pro neznalé podotýkám, že Česká Bříza je obcí, kde se už léta létoucí nic zajímavého, natož kulturního, neděje. Sám to musím vědět nejlépe, jelikož jsem jejím obyvatelem. Celý večer překvapivě (jako náhrada za vypadnuvší kapelu, jejíž název se mi z hlavy jaksi vypařil) odstartovali na poli punku zkušení harcovníci, skupina Pod Stolem. A moje obavy se začali naplňovat. Ačkoli se podstoláci snažili, seč jim síly stačily a i já měl co dělat, abych se ve víru jejich punkové smršti udržel židle a nezabořil spičky bot do stropu sálu v opojení magickými pogo rytmy, tak s osazenstvem sálu to ani nehlo. Rozhodně na to mělo vliv složení obecenstva, jež z nějakých 60% tvořili slečny do 17-ti let věku, které ač obtěžkány opasky s pyramidkami a tučnýma černýma linkama pod očima (punk image), prostě jen tak něco ze židle nezvedne. Hoši stejné věkové kategorie s placatými kšilty a v mikinách velikostí, kam by se jistě vešla celá naše kapela a ještě na bicí by místo možná zbylo, zas museli s tvrďácky založenýma rukama postávat a posedávat kolem svých slečen a odháňet případné samečky z okolních vesnic, kteří by milerádi navazovali vztahy s jejich punks style děvčaty. Zbytek návštěvnictva, ten s vyzáží a chováním relativně normálním se zas oddával pivu a vůbec alkoholu ve všech jeho formách a skupenstvích. Parket zel prázdnotou. S pocitem sevřeného hrdla jsem tedy usedl za bicí a s vědomím, že tam někde dole sedí půlka mojí rodiny do toho řízl. Překvapivě se pár slečen (samozřejmě následovaných svými drsnými placatokšiltovými bodyguardy) zvedlo a jalo se zkrášlovat taneční parket svýmy ladnými pohyby. Koncert jsme odehráli, slušně poděkovali, uklonili se a podium přenechali zkušenějším. konkrétně kapelám Helium, kde se na basu blýskl i onen zručský blázínek, který celou akci pořádal (a bohudík za takové veselé "blázínky", kteří se nebojí obětovat svůj čas a peníze pro akce podobného ražení) a pak také celý večer zakončující kapele Vklidu, která zas disponuje naprosto úžasným sólovým kytaristou, jež nás udivil nejen svým uměním zvučení kytary, ale také neuvěřitelnou podobou s jedním vrcholovým českým politikem. "Vkliďáci" se svým klasickým vesnickým bigbeatem už parket jaksepatří zaplnily pařmeny dříve narozenými a celá akce se tímto dala označit za povedenou. Samozřejmě nechybělo klasické vesnické fackování před hodpodou ("Odložils svůj půlitr na mou stranu sálu a ještě jsi se opovážil dotknout se židle, kde seděla má přítelkyně? Za to zaplatíš! PLESK!") a válení se v trávě kolem hospody, jehož si přítomná omladina dopřávala opravdu plnými doušky.

Poslední dvě čárky v deníku našeho putování po koncertních sálech (nejen) kraje plzeňského ještě voní čerstvou siláží. Dnes (v den dokončení tohoto článku kvality nevalné) je totiž neděle odpoledne a tyto dva koncerty se odehráli v pátek a včera, tedy v sobotu.

Tím prvním byla trochu nenadálá akce v Holýšově, kterou pořádala místní kapela No Sense, kterážto, jak se zdá, je složena ze samých pohodových mladých lidí, kteří mají rádi pohodovou hudbu, a z jednoho exceletního metalového basáka. Zajímavá kombinace, to vskutku ano. Nevím co napsat, už po cestě na místo se mě zmocnil jakýsi temný pocit, že něco nebude jak má, který se nevytratil až do konce koncertu a postupně metamorfoval na pocit, že nic nebude jak má. Čert ví proč tomu tak bylo, ale hrálo se mi příšerně a celou dobu se mi zdálo, že s každým úderem na blánu nebo činel jen přikovávám místní obecentstvo stále pevněji k parketu, na kterém stálo a nestoupat jim pára od úst, řekl bych, že jsou všichni dávno mrtví. Tak jediným světlým okamžikem našeho vystoupení bylo, když jeden z posluchačů překonal onu půl klubu širokou propast mezi námi a obecenstvem, kterou si prý místní vžy nechávají jako možnost nouzového úniku v případě pžáru, neb jim tak nařizuje požární směrnice klubu, a vydal se pogovati směrem k nám. Mé nadšení však vyprchalo v momentě, kdy onen pařmen vytvořil ze svých žaludečních šťáv koláč přímo před pódiem a nám bylo jasné, že dnes už nikdo blíž nepřijde. Myslím, že klidně mohl svůj názor na naší hudbu vyjádřit i jinak, civilizovaněji. Třeba protestní podupávání špičkou pravé nohy do rytmu by postačilo abysme pochopili a s omluvou vyklidili podium. Ale proti gustu... :)

Poslední, v tomto díle našeho vzpomínání, popisovaný koncert se odehrál včera ve staré nádražní budově ve stanici Plzeň - Jižní předměstí. Předem se dobrovolně přiznávám, že nejsem rodilým plzeňákem a tudíž nemám nejmenší potuchy z jakého důvodu nechal někdo takovou stavbu zchátrat až do stavu v jakém se nachází dnes, když v minulosti se očividně jednalo o fungující nádraží. Každopádně, pokud mě zdroje mých informací neklamou, tak budovu by měla momentálně mít v pronájmu jakási slečna, která jí využívá výhradně k pořádání různých kulturních akcí. Výstavami a divadlem počínaje a koncerty živé hudby konče. Jsem si jist, že je to činnost velice prospěšná a díky za takovéto lidi, ale mě osobně je prostě té staré budovy líto a myslím, že by si zasloužila víc, než jen v tichosti chátrat a chátrat. Na druhou stranu ovšem právě to prostředí staré chátrající nádražní budovy dává všem akcím zde konaným takovou zvláštní a nezaměnitelnou atmosféru. Nemohu posoudit jak jsme na přítomné působili my s naší veselou vesnickou tancovačkou. Snad se alespoň někteří tu chvíli bavili. (Pan Kavi, jehož tímto zdravím tedy zcela určitě ano. A i dlouho po tom...) Ale koncert spřátelené plzeňské (a silně udergroundové) partičky Lenthilium mi prostě do tohoto prostředí padl jak (s prominutím) prdel na hrnec. Prostě underground in underground. i když jsem to na sobě nedával znát tak moc jako jiní přítomní, tak jsem si celý jejich koncert parádně užil a hity jako "Ve starý Praze" a podobné svou náladou krásně ladili s celkovou atmosférou okolního prostředí. Bravo chlapci, jen tak dál.

Tím jsme vyčerpali dávku koncertů až k dnešnímu datumu. Doufám, že jste všichni ve zdraví přečkali tu zdánlivě nesmyslnou kopu nesmyslů, kterou jsem tu na vás vysypal a že třeba někteří z vás zas někdy zabrowsí (od slova browser, ne brousit) do této sekce silážnického webu a společně se probereme dalšími zážitky na cestě skupiny Siláž za prkna, která znamenají punk.

Případné připomínky a návrhy prosím směřujte na diskuzi v rámci těchto stránek, případně na můj mail TOlbricht@seznam.cz.
Nebráním se chvále ani kritice a pokud to bude v mých silách, pokusím se na všechny dotazy odpovědět.
Tímto se loučí váš Tomáš II. toho času v Siláži bubnující.