Skandál
Je mi 23 let a jmenuji se Gusta Myšpulín. Nebudeme se upejpat detaily a jdeme rovnou na věc. V naší malé vesničce Psojedy bylo najednou rušno. Tři báby na naší 3x3 metrové návsi sypaly z dršek cosi pro sebe. To totiž na naší kašně zel dvoumetrový nápis rudým provokujícím sprejem FUCK OFF ! S tím se musí něco dělat. Starosta sedl na svůj Zetor a se srolovaným Rudým právem vyřvává schůzku rady moudrých. Když přišli všichni dva zemědělci a já, zavládl v nás vztek a horečka. Kryšpín Latuta přinesl malárii. Než ho chytil záchvat, tak nás všechny stačil nakazit. Starosta si významně odkašlal a skoro se udusil. Usadili jsme se na stoličku 10x10cm, kterou jsme dostali darem od jednoho bezdomovce. Nikdo z nás si zatím nedokáže přeložit jeho větu: "I vy chudáčci, tumáte." "Předpokládám, že jste dnes ráno četli noviny", oznámil nám. "Někdo nám na kašnu nastříkal nápis neznámého původu a jazyka. Gustave, ty zjistíš co to znamená, Kryšpíne.... tak nic, Timoteji, ty budeš držet hlídku. Jasný, dobrá. Do práce." Timotej je muj dobrej kámoš. Nejvíc se mi na něm líbí, že máme stejný zájmy. Sbíráme lopaty. Muj nejcennější kus je lopata "Nálož" z roku 1932. Timotej mi jí hrozně závidí. Vydal jsem se směrem ke knihovně, vědmě naší vesnice stlučené z fošen. Správcuje jí paní Vřitislava Prášilová. Je to nejlépe placená osoba ve vesnici. "Dobrý den, chtěl bych si půjčit nějaký slovník cizích slov", začal jsem. "Jak moc cizích ?" "No, dost." "Tak to bych tu měla telefonní seznam z roku 1894" "To nezní moc cize." "To ne, ale jinou knihu tady nemam" "Cože, to tady máte jenom jednu knihu ?" "Ano." "No dobře, tak mi ji dejte. Hele, vždyť má jen 4 stránky !" "A co chcete, v roce 1894 moc lidí telefon nemělo." Pravda je taková, že v naší vsi nemá telefon nikdo, až na starostovo srolované Rudé Právo. Pln rozličných pocitů jsem se odebral k nejklidnějšímu místu Psojed, Silážové jáměTM. Tam jsem otevřel onu dvojstranu a jal se hledat spojitosti. Celkem hned jsem na to přišel. Fučík Ofélius. To je ono. Takže se tam někdo podepsal. I když...
Zvuk traktoru zazněl vesnicí a všichni dva zemědělci se sešli do starostovy světničky. Tam jsem stál v plné kráse já. No stál. Spíše jsem byl zlomený, protože byty v naší vsi nebyly vyšší dvou metrů včetně půdy. Pověst praví, že tu kdysi bydleli trpaslíci, dokud je nevyhnali lidé s trojzubci. Nejspíš vidlemi. "Pánové, z tohohle soudruha si vezměte ponaučení. On na to přišel, a tak mu uděluji povýšení. Teď je z tebe Gustav "Oráč" Myšpulín." Oráč byl ve vsi vždy vážený člověk. Teď budu teprve něco znamenat pro zdejší společnost. "Myslíme si, že se zde někdo podepsal. Nevylučujeme však ani fakt, že by to mohla být sekta, vyznávající onoho individua, nebo jen tak ledabyle stříknutá barva." Dostal jsem povolení k odpočinku, jelikož jsem svůj úkol splnil na 150%, a tak jsem se odebral na své pole brambor sbírat mandelinky. Nasadila mi je tam babička, abych měl něco pořádného k jídlu. Za 5 minut jsem jich nasbíral žok (při poměru 1brambor ku 50 mandelinkám to není problém) a jal jsem se je uvařit, což ovšem působí problémy. Jediný ohřívač ve vsi je napojený na společnou WC budku. Takže je to vlastně plynový sporák. Má ovšem své nevýhody: 1) když vám uteče plyn, je katastrofa, 2) když někdo zapomene vysadit svůj příspěvek do budky, tak vám oheň nechytne a 3) musíte si dávat pozor na koně, aby na WC nechodili, protože tyto plyny smíchané působí jako třaskavina. Ale nebylo si na co stěžovat. Brouci chutnali, a jako vždy byli nesmírně výživní. Zapil jsem to čerstvou vodou žumpičnou a vydal se směrem k domovu. Ulehl jsem na betonovou postel a přikryl se husou. Usnout se mi nepodařilo. Pořád jsem musel myslet na Timoteje, jak chudák hlídá kašnu. Rozhodl jsem se, že se za ním vydám.
Našel jsem ho ve značně zhrouceném stavu. V ohřívači praskla rákosová trubka a výpary ho dokonale uspaly. Neváhal jsem a skryl nos do chomáče hnoje, který nosím po kapsách. Člověk nikdy neví, kdy se mu taková věc hodí. Odtáhl jsem ho k trochu lepšímu vzduchu, ke koželužně. Probral jsem ho párem koní. Zapřáhl jsem ho jako pluh a pobídl koně do klusu. Poté, co mi poděkoval, že jsem mu zachránil život, jsme se rozhodli potrubí opravit. Vysypal jsem mu obsah druhé kapsy do dlaně a jali jsme se potloukati po okolí a hledati rákos. Okolo našeho rybníka rákos neroste už 250 let od tý doby, kdy nějakému pocestnému do vody spadly předchůdci olomouckých tvarůžků. Kdo ví, čí to bylo oko, co spadlo na starostovy noviny. Srolované do rourky skvěle pasovaly. Rozmašírovali jsme se do svých příbytků a chtěli noc dospat. Nespali jsme ani tři hodiny.
"UÁÁÁ", zařvalo prase. Teda starosta. "Vstávat vy bando pelešivá", vzlykl a dodávil svoji hlenovou kuličku k snídani. Svolal celou ves. "Někdo z vás mi v noci ukradl noviny. A já zjistím kdo. Pak si mě nepřejte," hulákal až se stromy lámaly. Tak jsme se radši snažili odplížit pryč. Čím to asi bylo, že nás cesta zavedla ke kašně. Na ní se nám smál nápis "Fuck Off" a pod ním bylo nově připráno "Vidlák sucks !!!" "Uh-Oh" vykřikli jsme najednou, a než bys řekl prd, byl tu starosta rozsířený ještě víc. Mezerami mezi zuby na nás hulákalo 200 dB nadávek na všechny strany. Všechno by dobře skončilo, kdyby starosta nezahlédl své velkolepé noviny. Se slovy "vy mé zlatíška, zlý pytlíšek nám je ukradl, žloděj pytlík" je chňapl a nepředvídal následky. Celá ves (20 lidí) popadalo k zemi jako čerstvě ulovený slonTM a nikdo je neosvobodil. Žádný princ. Já padl též. Jó a starosta, ač byl v ohnisku zázrakem přežil a naposled ho viděli někde v Mlžných horách s nějakým prstenem. Ale o tom už je jiný příběh. Kdo to napsal dodnes nevíme.
Tento příběh je zvláštní tím, že špatně končí, i když nekončí, jelikož zápletka nebyla rozřešena. Ale komu to vadí. Mě ne. Tím bych chtěl poukázat hlavně na to, že není nutné dbát složitých předpisů, co vám tlučou do hlavy ve škole, a že blbý článek se dá napsat i bez toho. A teď:

Maestro B.
Jak se státi: Hulvátem !
Jak jsme si minule slíbili, tak taky dodržujeme, že ? Takže se nebudeme zaobírati kravinami a jdem do toho.
Kdo chce být hulvát, nesmí být Superman. Tzn. kdo se stal z minulého čísla supermanem, může jít domů. Jelikož já se také řadím k čeledi Supermanovitých, musel jsem si pro dnešní rubriku přizvat MEGAhulváta a jednoho z nejvlivnějších lidí v našem státě, Dádu. Z počátku se jí do toho nechtělo, protože se zalekla slávy a rozšířenosti časopisu, ale nakonec jsem jí trochu zalhal (Jsem redaktor časopisu Oblačno a ne Šuláka) a tak svolila. Z jejích poznatků jsem sestavil tento návod.
1) Vhodné je své hulvátství maskovat, třeba za lásku k dětem
2) Zapomenout na dobré vychování a naučit se nadávat (ty tydýte; ty psího hovna páry stíne atd.)
3) Pod svým falešným oblečením nosit Hulvátské (psí obojek kolem krku, pásek s lebkou, kroužkovou košili a měděný trenky)
Jak vidíte, Hulvátem být je velice snadné, a tak se mezi vámi najdou snad nějací vynalézavci a trošku si to rozvinou, že ? Můžeme to nazvat tak nějak "Udělej si sám." Těchto pár bodů stačí k hulvátovi úrovně 2. Vyšší úrovně jsou popsány v knize "Hulvátem snadno a rychle" od Věnceslava Buřta.
Maestro B.