Veselá pohádka se smutným koncem
desi dávno, kdesi daleko, v jedné předaleké... Žili byli bab a dědka ... Za devatero horami, řekami, kopcemi, pláněmi, hřbitovy a taky lesy žil byl na krásném velikém a pyšném hradě Sir Fenolín. Byl moudrý, statný, krásný, čestný a bůhvíjěštějaký. Sudičky mu zamlada opravdu nadělili spoustu krásných vlastností. Jen jedinou zvláštní nemocí trpěl. Měl rád vše tučné a to ne zrovna ve smyslu k jídlu. Po chodbách ve hradě visely obrazy všemožných krasavic z časopisu "Big pig." A jako by to ani nestačilo, tak pod trůnem tajně schovával lavor sádla, se kterým se večer co večer laskal. Vypadalo to, že si vede celkem šťastný život. Vedl by. Jediný problém v jeho životě, který ho sužoval, byl jeho sok, bydlející nedaleko.

Kdesi dávno, kdesi daleko, v jedné předaleké... Žili byli bab a dědka ... Za osmero horami, řekami, kopcemi, pláněmi, hřbitovy a taky lesy žil byl na ošklivém malém a špinavém hradě Sir Koněv. Byl nejapný, hrbatý, ošklivý, proradný jak veš a satanvíještějaký. Sudičky mu zamlada nadělili spoustu ošklivých vlastností. Jen jedinou zvláštní nemocí trpěl. Měl rád vše hubené a vyzáblé. Po chodbách ve hradě visely obrazy všemožných krasavic z časopisu "Big Uns." A jako by to ani nestačilo, tak pod trůnem tajně schovával Ultra Fit'n'Slim, který každý večer pojídal, aby nebyl tlustý. Vypadalo to, že si vede celkem šťastný život. Vedl by. Jediný problém v jeho životě, který ho sužoval, byl jeho sok, bydlející nedaleko.

Kdesi dávno, kdesi daleko, v jedné předaleké... Žili byli bab a dědka ... Za desatero horami, řekami, kopcemi, pláněmi, hřbitovy a taky lesy žil byl na normálním hradě král Hermelín se svou dcerou Hermou. Král byl takový normální. Tělo tvaru meruny, nohy jako klacíky. Princezna byla... a to ani vlastně nikdo neví, jaká byla. Před osmi lety, když jí bylo deset jí otec zavřel do vysoké věže bez přístupu vzduchu. Provedla tenkrát něco strašného. V návalu nevědomosti vykonala potřebu do kadidla.

Jak už to tak bývá, když princ dovrší osmnáctý rok, stává se z něj muž, a měl by se také oženit. To moc dobře věděli oba naši princové. A jelikož jediná princezna široko daleko byla jen Herma, začali se o ní ucházet. Fenolín na to šel od lesa. Osedlal herku, nahodil mrkev, na hlavu hodil helmu a jel. A však netušil, že ho sledoval jeho podlý sok Koněv. Dojel ke králi a pod záminkou obchodní smlouvy mu začal nabízet výhodně koupi sta vagónů levných vajglů. Král se zdál být s nabídkou spokojen. "Teď na to jdu, teď mu to řeknu a dostanu Hermu dříve, než se dostaví můj sok Koněv," myslel si Fenolín. Avšak Koněv, maskován za svícen jeho lest odhalil. A jako správný padouch už měl svůj temný plán. "Fenolín lže, ty vajgly jsou pašované z Ukrajiny !" ozvalo se. "HA, svícen mluví !" vytroubil král. "Vyžeň Fenolína z hradu, je to zlý nepoctivec, který by vás jen zruinoval ! A dej si zavolat Koněva. Musíš mu dát svou dceru." Bláhový král svícnu uvěřil a nebohého Fenolína dal vyvést. Smuten usedl u hradního příkopu a mohutně se rozbrečel. "Sklapni zmetku," ozval se skřípavý hlas za ním, "rušíš mi příjem !" Otočil se. Za ním seděla plesnivá baba vzhledu plagiosaura a tupě zírala na jakousi světelnou bedýnku, na které zrovna naskočil nápis "Esmeralda." Hele babo, nejsi ty náhodou..." "Sklapni, dívam se !" "...kouzelná, babo ?" "Koukej se taky a zmlkni." "To je ale zvláštní věc tahleta bedý..." "Sklapni !"
Za hodinu...

"Tak co jsi chtěl, mladíče ?.....Hej, chlapče, cos chtěl ?....Halóó, je někdo doma ?" "Chrrr ehhh, co ? Už je to pryč ?" "Tak cos chtěl !" "No, jestli čirou náhodou nejseš kouzelná, babo." "Hele já taky můžu jít domů, takhle se mnou mluvit nebude nikdo !" "Tak promiň, babičko..." "To je lepší. Tak tedy náhodou kouzelná jsem. A ty chceš nejspíš vědět, co se před hodinou stalo, co ?" "Prosimtě jak to víš ?" "Jsem kouzelná vole. Za všechno může tvůj sok Koněv. Převlékl se za svíčku." "Tak takhle to tedy je, to tak nenechám, já se pomstím ! Babo ? BABO ? zmizela, svině." V tom si to z hradu štráduje osoba ošklivá. Člověk by řekl "zase vedou prase na pastvu", ale zkušené oko Fenolínovo v praseti poznalo Koněva. "Ty zmetku, já tě zabiju !" Vykvikl a vrhl se naň holou rukou. Začala bitva na život a na smrt. Ovšem než stačil sir Fenolín Koněvu ukousnout oko, zajala je hradní stráž. Byli předvedeni před krále. "Králi, Koněv ti v podobě svíčky zle napovídal. Já nemohu za nic, nikoli, já čestný feudál !" "Ty chudinko, nemáš, jak bys mi to mohl dokázat." "Nu dobrá, vyzívám tě na souboj kládou!" ylo vlahé ráno. Na pasece hnilo mrtvé stádo lidí domácích, kteří zde včera řešili spor o letošní úrodu kedlubnů obecných. Nad nimi se pomalu prolínala mlha a vzduch byl cítit kedlubny tak, že by ses z něj najedl(a). Místo jako stvořené pro nějaký souboj, a ten se měl každou chvíli odehrát mezi dvěma siry. A tu stojí ten, jehož tvář jest brázděna motykou, jež hlavu má jak konev, ano je to Koněv. Hle, tu, stojí druhý, má svaly a popruhy, jehož tvář jest tak krásná, jak obloha ta jasná. Je to Fenolín. Jejich pohledy jsou plné odvahy, strachu a také nenávisti. Ach toť bude souboj, panečku. A již jim přivádějí hřebce, jejich milé velké hřebce. Nuž nasedají hebce, jo nasedají hebce. Kdopak z nich hebce hebne ? Čtěte Překvapení ! "Nemáš šanci, mám ultra lehké kopí, poslední model od přítele Ivana Hrozného !" "Jen tak se tě neleknu pišišvore, mé kopí značky Ludwig Ajns, speciálně maštěné tukem zvenčí a vycpané uvnitř tebou projede jak včela do zadku." "Do střehu !" "URRRRRÁ !!!" A již jedou páni rytíři, byť siři, nebo upíři, řítí se kopí kopím vstříc by již neviděli sebe víc. A Fenolín pod vahou tuku, neunese svoji ruku, Koněv s ohněm v očích jede, motor v koni za tři přede, V očích strach, nahnal mu brach, tak padá teď k zemi jak zeď, již zasažen do ledvin skučí, krev plive, ječí, vřeští, bručí. A Koněv s tváří hrocha, pohledem naň se kochá, pak "Koni pryč", a bere bič, už za Hermou sám prchá.


Král, který musel po tomto obrazu použít suchého WC, svolí, že si Koněv může vzít Hermu. Jak to tak vypadá, mohl by být konec teď, a vše by skončilo špatně, že ? Tak to NE ! Král svolí, že si Koněv může vzít Hermu pouze pod podmínkou, že zabije draka, který sužuje sloní farmu nedaleko. I na hrubé násilí došlo poté, co se Koněv se slzami v očích snažil ukrýt mezi dlaždičky. "Když já už jí radši nechci !" řval, však marně. Na herku vsadili, mrkev přivázali, řetězem uvázali a milého hrdinu našeho vyslali na cestu dalekou a nebezpečnou. Jó někdo se holt má. Sotva se přiblížili k onomu místu a v trenkách doprovodných rytířů bylo neobvykle vlhko, až brnění rezavělo, rozprchl se zbytek družiny do úkrytů. Koněv, smířen s osudem se již rozhodl pro cestu přímo rovně do té jeskyně, co z ní jde zápach jak z česnekového salámu dva roky máčeném v jahodovém mléce. A ejhle, ono tam něco probleskuje. A ejhle, ono se to všechno hejbe ! A EJHLE, ona to není jeskyně. Pohled vzhůru naznačuje, ze dvě rudě žhnoucí meruny tam asi nebudou přerostlý svítící rajčata. Najednou se kolem zdvihl vichr tak mohutný, až Koněvu odlétla pleš. - To se drak nadechuje. Zlověstný vítr utichl. Až se ti promítne celej tvuj život...ať je na co koukat ! Než stačil drak človíčka spálit úplně, objevil se nečekaně Fenolín a propíchl rajče. Pak druhé. Ruce barvy krve zvedají ohořelé něco. Tak krásně Koněv ještě nevypadal. Opálen do zlatova a ještě vyzáblejší než dřív. Jen jedno nemohl - pohybovat údy. A tak se z něj stal mrzák. Cha cha cha, že by dobro zvítězilo ? Tak to teda NE ! Najednou král mění názor, protože mrzáka dceři nedá, to teda ne ! Fenolín se celý třese až princeznu spatří, to bude nádhera, jářku. Po zámeckých zaprášených schodech, po kterých osm let nikdo neprošel. Rezavý klíč zaskřípal v dirce. Dveře se líně otevřely, a tam, ve slunečním světle stála ! 90-50-80 zní míry její a kdekdo by radostí a krásou umřel. Tedy kromě Fenolína, který se slovy "Tak já radši jdu," opouští hrad. V králi se najednou vzdmula neuvěřitelná síla, která se v něm střádala a mrštil zlatým jablkem směr Fenolínova hlava. Trefa. Mrtvola padá k zemi, Koněv má radost a pln úchylných nápadů se vrhá na Hermu. Ta však otrávena čerstvým vzduchem padá k zemi mrtva též. Koněv pod nátlakem řeže žíly sobě, pak umírá. A co zbylo na krále ? Staroch podlehl infarktu. V tu ránu se všechny hrady zřítily a krajina zpustla. Dopadla sem atomová bomba a všechno zdevastovala. Následným zemětřesením a vyvrhnutím lávy se všechno rozpadlo na atomy a nezbylo nic. Takhle nějak vypadala první verze Troškovo pohádky "S žerty nejsou žerty."

KONEC

Koutek malých chemiků, co chtějí zbohatnout Jak se vyrábí zlato:
Zlato. Kdo by ho nechtěl mít. Já jsem neváhal a ihned po inspiraci dokumentem "Jak se zavařuje okurka" jsem se vydal do spolku MENSA, kterého jsem členem, abychom tuto problematiku vydiskutovali. Po dlouhé debatě jsme přišli na tuto teorii: Pokud vezmeme kostku olova (asi 50 cm3, položíme jí na dřevěný špalek, a máme k dispozici velmi ostrou sekyru, lze toho dosáhnout. Sekyrou se musíme do olova trefit tak, aby se z jednoho atomu olova odštěpily 3 protony Lithia a zbyde vám atom zlata. Musíte seknout přibližně nevimkolikrát * 1023, abyste dostali alespoň 1 cm3 zlata. Hodně štěstí. Jediné dvě připomínky mám. Pokud seknete špatně, tak vám vznikne rtuť, která vám uteče, a Helium, které vám uletí. A pokud seknete ještě blbějš a useknete z olova olovo a zarazíte jej do špalku, jež obsahuje uhlík, dostanete plutonium, takže radši sekejte na něčem jiném.
Jak se vyrábí diamant:
Není těžké vyrobit diamant. Stačí, když zkonzumujete uhlí, dřevo či koks. Pozor ! Nesmíte nic vyzvrátit ! Pak si sednete na pec a za stálého tlaku a tepla vám po pěti dnech nechození na WC vznikne celkem čistý diamant. Z této teze jsme vyvinuli teorii hloupého Honzy z oné pohádky, který neustále seděl za pecí. Kdyby místo buchet pojídal uhlí, nemusel by chodit zabíjet draka a byl by bohatej neskutečně.
Maestro B.