Kterak měl Slon maturák

Onoho veleošklivého dne jsem se po probdělé noci probudil něco okolo 13:00 hodiny. Za oknem padaly lívance s pepřem. Našteloval jsem do rádia kazetu "Z postele do 10ti minut" a začal se řídit pokyny pana Přetloustlého z pásky. Po desátém příkazu, který zněl Vstyk jsem konečně použil vystřelovač hřebíků, který jsem dostal od babičky k Vánocům a začal šetřit na nový kazeťák. Dnes má Slon maturák, pomyslel jsem si. To abych si řádně vypulíroval sáčko, prohodil jsem ledabyle a prohodil jsem ledabyle sáčko skrz dvoje dveře do kotelny. Protáhl jsem ho několikrát přes hromadu uhlí a bylo jako nové. A to už tu je šestá hodina a dunivý zvuk mě upozorňuje, že si to již přikvačil Totomáš. Jedeme dnes autobusem. Vyrazili jsme tedy naň. Cestou na zastávku jsme ho potkali, tak jsme ho předešli a za deset minut nás dostihl. Šimice se zpocenou kšticí cení zuby a ukazuje nám naše místa. Bereme za vesla a jede se. Mlátí do bubnů jak šílenej a za chvíli jsme v Plzni. Do začátku času dost, říkáme si a jdeme do nejbližší putyky. "Dvakrát Alpu", objednávám. Za chvíli ji tu máme. Směje se na nás ve své typické sklenici. Čas ubíhá, alpy padají jedna za druhou. Koupil jsem pár palic česneku pro něco k zakousnutí a notně podpořeni slzejícími zákazníky baru jsme podnik opustili. Chtělo by to nějaké kuřivo, prohlásil Totomáš. Koupili jsme tedy dvě pořádné dýmovnice.
Přicházíme k notně oblehlé budově Besedy a koho nevidíme. Štumbík ! Halasně na nás mává lopatou ! A další ! Z kanálu vylézá Skrček ! Usrkuje ze své placatky ve tvaru traktoru. Alkoholový opar se vznáší nad naší družinou. "Vypadá to, že bude pršet." A taky že jo. Opar začal chemicky reagovat se smogem a na zem začaly dopadat kapky, které po dotyku se zemí explodovaly. Zaběhli jsme do Besedy, ani jsme lístky nepotřebovali. Právě včas, zrvona se z toho zřítil vedlejší barák. Hned u baru jsme nakoupili pivo Odpalovák, které padlo téměř na ex. Další už jsme si nesli ke svému stolu. Zjistili jsme, že tam s námi sedí jakási paní těžkotonážního vzhledu. "Brejtro mašino, uhni s řití, páč todle je muj flek", zeptal se slušně Štumbík, zdali by ho paní nepustila sednout. "Sem tu byla dřív ty vejlupku, si můžu válet hýždě kde se mi zachce", odvětila mu milá paní. Štumbík si tedy nepozorovaně kus paní odhrnul a pohodlně se na špeku usadil. Začali jsme do sebe házet zásoby z domova. Já jsem chroustal kuře, Totomáš dojídal divočáka, Skrček naložený Hermelín a Štumbík ovesnou kaši. Zapíjeli jsme to doma pálenou Alpou. V tu se přiřítil rozezlený číšník: "Pánové prominou, ale zde jest zakázáno požívati stravu z domova donesenou. Prosím ukliďte zmiňované pokrmy nebo opusťte tuto budovu." "Có ? Víš kdo my 'sme ? No tak dělej, řekni mu to !", osočil se Skrček. "Mě je jedno kdo jste. Podle mě jste hulvát, a takovými já po..." Nedořekl, protože jsem mu uměleckým obloukem hodil kostičku do krku. Začal se dusit, tak jsme ho popohnali k oknu, aby se prolétl nad dvorem. Začalo předtančení. Objevil se Slon a Peťule. Snažili se tancovat dle ostatních a rytmu. Bránily jim v tom pouze igelitové boty, které jim neustále klouzaly po zemi. "Jó, to jsou machři", prskal Štumbík paní před námi do drdolu oves. Paní se přetížila a efektním způsobem doplachtila vprostřed sálu, kde udělala provaz hlavou dolů. Okolo začaly létat blince z dnešních obědů. Paní odtáhli do kočárkárny. Předtančení pokračovalo. "Zapálíme havana", navrhl jsem. Vytáhli jsme dýmovnice a navzájem se je zapálili. Neskutečný čoud se začal valit velice rychle. Zanedlouho přijeli hasiči se svými hadicemi, ale zapomněli vodu. To jsme již ale dokouřili. Paní, co snámi seděla omdlela a zavalila stůl. Lidé začali padat z balkónů. Předtančení radši už nikdo znovu nezahajoval. "Z technických důvodů zahajujeme stužkování nyní", ozýval se odkudsi z mlhy nezřetelný hlas. "Jóó", řvali jsme a házeli po nebohých maturantech petardy. Lidé začali zmatkovat. V mlze nic neviděli a navíc se všude ozývaly výbuchy. "To je jako ve válce !", řvali někteří a pospíchali do sklepa. Slon již vše vytušil a přidal se k nám. Ihned uchopil jednu Dělovou pumu speciál a hodil jí někam směrem Antonín Šašek. Dutá rána ohlušila přítomné. Pan Pucl z kapely omylem vdechl mikrofon a tak jsme mohli na vlastní uši slyšet jeho tělesné zvuky, které se ozývaly slušně nahlas. Totomáš využil situace a šel vykrást tombolu. Stačil sebrat několikero sklenic okurek, když tu se mlha trochu rozplynula. Zlé oči pana tomboláka prosvítily jeho nápad. Následovala prudká honička po balkónech, při níž Totomáš někomu sáhl do dortu a udělal efektivní mistrovské dílo na zeď. Hluboké funění za jeho zády oznámilo konec úprku. Maturáku byl konec. Lidi se valily okny. Vyšli jsme tedy volnými dveřmi na vzduch. Bylo půl deváté. "To byla nuda", prohlásil Skrček. "Jdeme jinam." A šlo se.
Probudil jsem se onoho veleošlivého dne něco okolo 13:00 hodiny. Za oknem padaly brusné kotouče. Našteloval jsem do nového rádia kazetu "Jak na kocovinu..."
Maestro