Kultura aneb Musicírujeme s Lopatoslavem Hulákavým
Jelikož se tento měsíc zase nic nestalo připravil jsem si pro vás něco extra. Pomluvu na Fenýho. Ale měl bych k tomu pár poznámek. Fený neber si to osobně, ale já se nesmím dát zahanbit a prostě to je za ty undy. Jinak je to všechno smyšlený, ale to jste asi poznali. Jo a hitparáda se zase nezměnila. Teda až na Marka Štemberu, kterej se bezvýsledně snaží dát hlas něčemu , co neznám.
Obyčný den v životě českého buditele
Nový den se probouzí k životu. Venku se rozednívá. Obloha je čistá, takřka bez mraků. Ptáci vyřvávají jako o pouti a první lidi se pomalu trousí do práce. Je vidět i starostu, jak tlačí traktor ze stodoly a ujíždí s ním bez brzd směrem k Dolanskému mostu. Všichni jdou do práce? Všichni ne. U Fenclů právě zvoní budík. Z peřin pomalovaných voskovkama se právě šine ruka, aby nebohý budík hodila z okna. Pokojem se line nesnesitelný smrad starých ponožek a pivních výparů. Sem tam zavane i vajíčko vod oběda. "Martine vstávej!" ozve se z kuchyně paňmáma domácí. "Máš tu snídani." "No jo furt stejně ty žblochy pořád!" hudruje Fený a vylézá z kutlochu. Po cestě uklouzne po flašce piva, kterých má po pokoji celí stádo. "Hejml" načutne jí "Taky už bych je měl vrátit nebo budou mít v pivováru ztráty." Sejde po točitých schodech a vejde do kuchyně. "Brý ráno ve spolek" povídá matce. "Dneska mě nech mlíko v kastrolu. Já si musim vzít jídlo na záchod, protože bych jinak nestih autobus. Jo a ten tác s párkama mi tam pak přines taky." oznamuje suveréně Martin a jde se vyprázdnit. Asi za deset minut se otvírají dveře. Z nich vychází postava v modrých froté teplákách, zelenej froté mikině a růžových froté ponožkách. Ve spěchu si ještě zavazuje tkaničky u svích gumovek a dojídá bagetu se špekem a husou. Na zastávce již čeká několik známých tváří. Je tu Bodlin, kterej včera naprogramoval novou hru a teď jí chce mermomocí někomu prodat. Je tu Páša hasící podpálený kapesník a samozřejmě je tu i Kupič. Ten právě hledá pojízdnej meloun, jakej včera našel v Kindr vejci. Fený hlásí zdraví a rve se dopředu. "Hele Fený neni ti to trapný" ozve se Páša odstrčen do slepičince ležícího opodál. "Ticho vejlupku nebo ti přivřu kyslík" oznamuje Fený a hledá bůra na autobus. Konečně je tu. Ikarus značky Harmonika vyjíždí právě ze zatáčky. Dveře se otevírají a u volantu se směje Šimice Václav. Má zjevně dobrou náladu, protože si nevšiml Fenýho mizejícího dozádu bez lístku. "Cha zase jsem ušetřil" chechtá se Martin a rve se k Andreje. Tý jsou plný vobě dvě sedačky a tak je to docele problém. Vypadá to, jako by tam seděli 3. No, ale jede se. Cesta ubíhá při výřečném leč vtipném rozhovoru, jakou má Martin nohu docela rychle. Po půl hodině autobus staví na konečnej. Martin zaregistroval pozdě, a tak se snaží vše dohnat tím, že podrží Andreje sedačku, aby se jí nesklopila. No dopadlo to dobře, udělal dojem. Výprava do školy pokračuje tramvají číslo 2 a 4." Ještě navštívím konzum a koupim si nějaký ten lahváč k svačině. Co chtít více" brumlá si spokojeně Martin a nedbale sráží postarší ženu do silnice. Do školy přichází právě včas. Školník už už zavírá dveře. Ale Martin po stylu pevnosti gajárd proklouzne i se svou výbavou dovnitř. Budovou se rozléhá zvonění a dusot jeho gumáků. Do třídy přichází až po učitelce. "Ale ale. Žák Fencl zase pozdě! Co nám povíš ve svůj prospěch?" huláká učitelka na příchozího dodávaje zvuku správný tón novinami stočenými do ruličky. "Sem se nevešel do tramvaje." huhňá Fený a valí se k lavici. "Poněkud chabá výmluva, že" dodá učitelka a narazí si brejle víc do čela. "Pojď nám něco poreferovat třeba o... "Třeba o tlustejch žeskejch jako jste vy" ozve se Uhlíř ze zadní lavice načež je uzemněn všudypřítomnou rukou paní učitelky. "Třeba o vývojovém stádiu bramboru" dokončí učitelka větu. "Sim mi sme včera večír malovali kumbál a já sem se nemoh připravit" dodá omluvně Martin a sundá si ponožky. "Výmluvy výmluvy" odpoví obratem výučující "Máš tu již osmou pětku a nevim jak si představuješ konečné výsledky. O tvém prospěchu budeme informovat tvou maminku." "Nebo tatínka" ozve se vstávající Uhlíř, ale je opět sražen k zemi bagetou, kterých má učitelka obvykle plnou hubu.
Odpoledne se Fený vrací ze školy značně v potlučeném stavu. O přestávce popíjel na okenní římse pivko a zemská tíže byla silnější než vůle. Štěstí že ho neviděl říditel sázející před školou dýně. No prostě pech. M.F. sedl na tramvaj a vydal se k pivováru na autobus. Po cestě potkal ještě Baštu a tak zašli na pivko. Teď jich měl Fencl již 15 a to bylo i na něj moc. Prostě ho ráno rozesmátý a odpoledne zamračený Šimice Václav do autobusu nepustil. Chtě nechtě se šlo na stopa. Brzdy syčí dvéře letí kdo to leze ze dveří. O berličce hnáty křivé hlas vichřice podoba. Martin nalejzá do hnědého automobilu značky Volha a zasedá vedle mladé slečny oblečené v bleděmodrém přiléhavém tílku obtaženém kolem předních partii. Ta je jeho společností očividně potěšena, protože se ho snaží upoutat vším možným. Když nezareagoval ani na vyvinuté poprsí ani na téma "Holky v našem okolí" položila si ruku na jeho nohu načež si Martin odsedá a podává dívce kapesník s domněním že mu ho chce z kapsy vytáhnout. To byla poslední kapka. Brzdy sviští dvéře letí a postava oblečená stylově ve froté utíká ze dveří. Žene se přes pole do svých rodných Dolan a po cestě vzpomíná na Andreu. Jak by se dneska měl kdyby ... no už si ani po tom chlastu nepamatuje co kdyby. A k tomu ještě zejtra ta písemka z kedlubnového* složení. "Až přijdu dom, tak se budu učit a učit a učit a ... Celý zbytek dne pak strávil v místě kde je nejlíp a kde se nejlíp zapomíná: "Hospoda", protože jak je známo: Kde se pivo pije, tam se dobře žije.
* - Kečok k dostání jen za 10.50kč ve všech obchodech.
Slon se jen tak urážet