Veselé historky naší redakce, které se vskutku staly.
aneb odhalené pravdy o nás
Tento příběh je fiktivně pravdivý, tak tomu věřte.
Na srazu redakce, jak už tomu tak bývá, bylo veselo. Slon nám předváděl jeden ze svých receptů na Kordovi a mi jsme mu ho měli schválit. Utekly mu vlasy, takže recept prošel. Ale teď k věci. Někdo mezi nás rozhlásil, že v České Bříze je diskotéka (no to už jsme věděli) a že se to tam poslední dobou mele mezi Apači a bělochy (rom vs. skin). Korda, do teď naštavný líbá Slona se slovy "teď tam můžu, já jim dam, hahaha" Hříbek slintá, že tam bude pitivo a Jéža se těší, protože na žádnej takovej akci ještě nebyl. Je rozhodnuto a v pátek okolo osmé hodiny se redakce začíná sjíždět na křižovatce ve Zruči. Drnek naříká, protože na sebe vylil celou láhev Old Smradu a teď ho vyhnali z města, že kanálů je dost, ale takovej je příliš. Tak se jde. Maestro cestou dělá kotouly. Na otázku proč ? odpoví, protože mě to napadlo. Pojď si taky kotrmelcnout ! Dorazíme tam, a potkáváme hned staré známé. Fenol s Uhlířem, který už má v sobě pět Fernetů a vypráví kolemjdoucím příhodu "Mach a Šebestová-Tenkrát poprvé"
Představuje nám Fenola jako paní Kadrnožkovou, načež se Jéža rozchechtá. "Sklapni Jonatáne!" vyloudí Uhlířovy útroby. Uvnitř jsme vysolili naše těžce dolovaný prachy. Jenom Slonovi jsme se museli složit. Všechno utratil za Francovku, aby tady vůbec měl co konzumovat. V sále 20x20 metrů bylo k prasknutí a po našem příchodu se počet návštěvníků zdvojnásobil. Jakmile to viděl Výčepmistr, okamžitě zdražil ceny, dneska bude výdělek. A tak jsme zůstali odkázáni na Slonovo Francovku. Ještě, že jich měl celou přepravku. Mentol stoupá do hlavy a kolem nás se začíná tvořit více než svěží vzduch. A to už do hospody lezou první Apači. Korda, notně posilněn se vrhá k jednomu z nich a začíná mu něco žvanit o čistej rase. "Dežo, to je Orbit ?" otáže se jeden z příchozích. "To je provokace, todlecto, co si vo sobě myslíš ty censored !" Pět rómů se na něj vrhlo ani si neprdlo. A Korda ? Ten už si ani neprdne. Ve slipech jsme ho zahlédli jak prchá někam směrem na domov. Pak ještě výkřik "JONATÁNE, STÚJ" a skřípění brzd, dutý náraz a smích Apačů.
Kupič už se válel pod stolem. Ani nevnímal, že tam přišla jeho máma a teď s ním vesele vytírá podlahu. Maestro stál na stole a snažil se vymontoat "blikátko" ze zdi. Nebyl to dobrý nápad, a myslel si to i pan Hospodský, který pak otíral vrhač hřebů. Ještě vychrstl asi pět litrů citrovové štávy. Maestro splíval se zemí a Jéža kolem něj lízal podlahu. Citron, to je jeho ňam. Slon, kterému jsme všechnu Francovku vychlemtali, se jal pokusů, zda je to cigáro opravdu tak dobrý jak se říká. S šedym zákalem na mozku a plícema, který vypadaly jak plné pytle z vysavače jsme ho zasunuli pod stůl. Někdy ho snad někdo objeví. Mánička Drnek, nezvyklý na takovou notnou dávku lihu šel vydávat divné zvuky směrem výčep. Hospodmanovi se nelíbil jeho postoj (opřen o zeď s hlavou proklatě nízko) a tak ochutnal nerez ocel mezi půlkami. Tak neslavně vše skončilo. Pic příště.
Maestro