Jak to bylo o prázdninách!
      		                   Rybářský tábor
	
		           Zůčastnění: Maestro, Fenol, Pytlák, Smeták
	      	     V překladu: M.Brašna, M.Fencl, J.Říha, V.Roth

		Rybářský  tábor byl  akcí, na  kterou všichni  čekali jak supi na
		mrtvoly.  Netrvalo  dlouho,  zničili  jsme  všechny  vzpomínky na
		školu, řádně  vše zapili na  rozlučáku a vyrazili  vstříc novému,
		lepšímu  životu. Možná  znáte Kobzu.  Jestli ne,  nevadí. To byla
		snad nejvlivnější postava celého tábora  (místo "A jste v pr...."
		říká  "A jste  v jeteli").Kdo  jen trochu  odporoval, dostal přes
		prd.. lískovkou či byl nakopnut.  Tato osoba nebyla vyjímečná jen
		tím. Vařil skvěle  a hodně. Kdo nežral trávil.  A naopak. Přibral
		každý. Celý tábor proběhl v klidu až na dva dny. Ty vám popíšu.

      		                       Den 2.
		Přichází  večer.  Já  a  Slon  sedíme  na  břehu Hroznatánu, prut
		nahozen  do vody  nic nedělá,  policajt se  ani nehne.  Pomalu se
		stmívá. Někdo jde okolo. Znáte Slona. "Hele, budem jako dělat, že
		chrápem." Chrrr  pší, chrrr pší.  Osoba prošla. "To  je dobré, to
		zopáknem." "Jo"  Někdo jde zas  okolo. Dělej spíme.  Slon ulehá a
		naviják se začíná tiše točit. Hmm,  asi zavadil o saturnu, jak si
		lehal. Chrrr pší, chrrr pší. "Chacha, to jsme je napálili." "Hmm,
		oprav  si prut,  sis to  vytáh." "TY  VOLE" zařval  Slon. V mžiku
		držel prut a navíjel, jak to normální slon ani nedokáže. Je tam !
		Je  tam !  Úhoř !  Byl vytažen.  "Dělej, zapíchni  ho vidličkou."
		chrlí na mě a já se s hnusem snažím píchnout do hada. Po dvacátém
		pokusu  jsem to  vzdal a  ujal se  nože. He-pích. Vedle. He-pích.
		Trefa. Dělá se mi špatně, takový věci nesnášim. Nakonec ho stejně
		musel zabít Slon,  jelikož se úhoř ještě zmítal a  já se válel ve
		vlatních zvratcích. Když byl mrsknut  ještě o matičku zem, tak se
		dohejbal. Podržte se. 1.7.1999 okolo  22.00 chytil John Slon svou
		první rybu, která měla míru !
		
		                             Den 10.
		Předposlední den tábora.  Já se Slonem jsme ihned  ráno odjeli do
		tý Třemošenský prdele  udělat zkoušky na řidičák, a  když jsme je
		naprosto jasně a s přehledem (ehm) udělali, vrátili jsme se zpět,
		abychom se zůčastnili příprav na  večer. Měly být scénky. Všichni
		byli opět závislí  na mě (klasika). "Vymysli něco,  ty máš takový
		ty  nápady,  dyť  víš."  Naštěstí  nejsem  tak  zlej a drsnej jak
		vypadam, a  tak jsem vymyslel:  "Uděláme sektu a  do ní zasvětíme
		Kobzu  !"  Jásot  se  ozval  a  já  byl zahrnován květinami (taky
		ehm).  Za pět  minut se  na mě  vrhli a  předváděli, co  dle mého
		návrhu  vymysleli. Skoro  jsem se  urazil, když  jsem zjistil, že
		nehraju hlavní roli, ale když mě uchlácholili tím, že tato scénka
		nemusí  být   profesionální,  smířil  jsem   se  s  rolí   Bohovo
		Bodyguarda.  Vyrazil jsem  do lesa,  nasbíral mlíko  (pozor, nová
		měrná jednotka)  smoly a tavil a  tavil, až jsem měl  louč. Nejen
		já. Nu, den proběhl celkem v klidu, až na soutěž "Kdo uvaří lepší
		polévku",  kdy mr.Kobza  ochutnával  výtvory  pěti družstev  a se
		slovy já nevim, která je lepší  se šel vyblejt do hrnce s obědem.
		A už  tu je  večer. Plný  hrnec buřtů  byl k  dispozici, a tak si
		každý  mohl  vzít,  kolik  chtěl.  Oheň  fajrá  a  scénky  pomalu
		začínají.  Družstvo  č.1  přišlo  o  scénku,  protože  jim  někdo
		propíchal pytlíky a  tak vše nahradili trapnou soutěží  - Kdo čte
		rychleji.  Krasavice  tábora  (jediný  dvě  ženský  tam  11  let)
		spustili  taktež trapnou  soutež Karůzohnuj.  Přežili jsme.  A tu
		přichází chvíle největší - totiž  naše scénka. Zapalujeme louče a
		jedem. Přicházíme - naprosto dokonalá atmosféra. Bůh se zastaví -
		zvukový   efekt  !   Dokonalé.  Vše   proběhlo  úplně   skvěle  a
		profesionálně. No  Bomba. Pak přichází další  scénka - náš jediný
		konkurent. Objevuje se Zdenda Košák  alias Žůňa a soutěž ve žraní
		buřtů. Spustím píseň "Cpeme buřty"  abych dodal atmosféru. A Žůňa
		cpe svůj břuch, mlátí to do  sebe i nosem. Soupeři mají co dělat,
		ale pak vzdávají. Jedlíka takového  formátu nelze porazit. Leč je
		to jasné, naše scénka byla nejlepší.  Pak jsem se ale dozvěděl od
		vedoucích, že se tam vůbec nehodila a že byla nejhorší. Nu což. I
		mistr  tesař  se  někdy  utne  a  v  našem  případě přetne. Večer
		pokračoval. Plánovaný  Bobík odvahy nebyl  a ti, co  chtěli dělat
		bubáky byli odvezeni 10 km pryč a zpátky museli pěšky. A já celou
		dobu drnkal a drnkal až jsem si získal všechno publikum. Klasika.
		Ale  co budu  povídat. Jé,  já jsem  zapomněl na  vyhlašování. No
		abych se  nepochlubil. Já vyhrál Margotku  a moje družstvo, který
		si říkalo Brašnovci vyhrálo  asi 50.....25.....5 balíčků bombonů.
		No chudáci ostatní. Nevyhráli nic. A nakonec, když pršely Fidorky
		jsem stejně  všechny sebral, takže mě  asi dneska nepoznáte. Jsem
		porád stejně  vysoký, akorát do  šířky jsem se  změnil a má  tvář
		jaksi nabobtnala.

		To by bylo z tábora asi tak vše. Báj.                  Maestro B.